Číslo s hlavním tématem queer umění je věnováno především otázkám identity, aktivismu a vyjadřování jinakosti skrze umělecká díla. A může sloužit i jako průvodce po českých, ale i zahraničních přístupech k problematice LGBT+. O důležitosti vytváření archivů, které pracují s objekty soukromého, komunitního či veřejného typu, píše v eseji Natálie Drtinová, která tematický blok připravila. Dočteme se i o třech příkladných výstavách nebo o české gay kultuře během normalizace. Andrea Vatulíková zase vysvětluje, proč a jak může být v kontextu umění tvořeného převážně heterosexuálními muži užitečný termín „lesbická umělkyně“. Viktória Pardovičová se zaměřila na dílo fotografky a kurátorky Michelle Adlerové, která se mimo jiné zabývá fenoménem transgenderu. V rozhovoru Ondřeje Teplého s umělcem Janem Matýskem, který byl pořízen při sledování fotbalového zápasu mezi RB Lipsko a Bayernem Mnichov, se dočtete o vyrovnávání se s maskulinitou i o homoerotických prvcích ve fotbale. V dalším rozhovoru mluví aktivista Reb Xiberras a fotografka Joanna Demarco o paradoxně velmi progresivních zákonech na křesťanské Maltě, o českém konzervativismu i o tom, že nebinární lidé jsou „menšina uvnitř menšiny uvnitř menšiny“. Z dalších textů doporučuji rozhovor s původem běloruským básníkem a radikálním buddhistou Maxem Ščurem nebo obsáhlý článek Miloše Hrocha o českém noisu, který se po opojení strojovostí a destrukcí obrací k přírodě.