Pojmenované kosti - slepá v kopřivách

Dávno si říkám, že musím „pryč z lágru“, daleko od všech těch vzpomínek na stalinské represe třicátých let minulého století. Vždyť často to není ani žádná velká literatura, žádný Šalamov, jen skromná a bolestná svědectví, která v drobných obměnách opakují v podstatě totéž a čtenáře neúprosně drtí. Jenže odejít se mi nedaří. Sama ruská současnost jako by uvízla v té celkem nedávné minulosti. A tak mi lágrové prózy často slouží jako zrcadlo.

„Zrcadla neuchovávají vzpomínky,“ vybavím si okamžitě příkrá slova Varlama Šalamova. Však se také těmi texty nedívám zpět, ale na svět kolem, hledám v nich oporu pro dnešek. A když si čtu přes dva roky starý rozhovor s karelským historikem Jurijem Dmitrijevem, zjišťuji, že v tom bláhovém počínání nejsem sama.

Dmitrijev, který v lesích na severu Ruska dobrých třicet let pátrá po masových hrobech obětí Velkého teroru, byl v prosinci 2016 obviněn z pořizování a šíření pornografie a z nezákonného držení zbraně. Zmíněný …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky