Připoutaná ke vzpomínkám

Současnosti jedné anarchoindividualistky

Vzpomínky Solženicynovy spolupracovnice Anny Garasjovové byly dokončeny v roce 1991 a vydány na autorčino přání až posmrtně, v roce 1997. Nepřiživují pouze přirozenou posedlost minulostí a víru v to, že již samo její uchování ji může pomoci překonat, ale nabízejí i nový úhel pohledu.

Je to už víc než půl století, co ruský spisovatel Varlam Šalamov, autor úchvatných lágrových próz, s vehemencí sobě vlastní opakovaně naléhal, že román se svou smyšlenkou je jednou provždy mrtev, že na jeho místo přichází dokument, za nímž nestojí pouhý svědek popisovaných událostí, nýbrž aktivní účastník životního dramatu. Jen jemu dokážou budoucí čtenáři uvěřit. Přestože román přetrval, druhou polovinu dvacátého století s jeho potřebou pochopit a přehodnotit nedávno minulé skutečně zaplavila vlna nejrůznějších očitých svědectví psaných převážně oběťmi. Jsou jich celé knihovny – snad proto, že poražení jsou ke svým vzpomínkám připoutáni daleko pevněji než vítězové, jak tvrdí německá kulturoložka Aleida Ass­­mannová. Jen internetová databáze moskevského Sacharovova centra eviduje přes tři tisíce takových „poražených“ – autorů zveřejněných vzpomínek na sovětské tábory. Je mezi nimi také Anna Garasjovová (1902–1994).

 

Anarchismus …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky