Cesta letní krajinou aneb Venkov v náporu zdejší kultury - literární zápisník

Začneš u Sázavy, tedy přibližně uprostřed téhle země. Žlutá drážní souprava tě přivezla z kolínských rovin, z té rozlehlé zemědělsko­-průmyslové zóny, kde každá hrouda je s urputnou pravidelností válcována mechanizovaným rolníkem. Teprve tehdy, když se vagón v zákrutách Mirošovského Kvartýru spouštěl do hlubin země, probudil se v tobě život; do té doby jsi jen mžoural přes okenní tabulku a snažil se skládat obraz kraje, ve kterém ses náhodou ocitl. Dlouhé a prudké brždění pod Pirkštejnem, prudký doraz stroje a pár desítek sekund na výstup bylo na horký den jaksi moc. Snad jen že u řeky nebývá tak zle, a že sotva co jsi dosedl na trávník ratajského nádražíčka, se z křoví vynořilo několik koček, neměl jsi čas zanořit se do úvah, kam táhnout tímhle krajem. Kam, když ne na jih? Když ne na Šternberk? A tak si převlékneš kalhoty, chvíli kouříš, pozoruješ zkrotlé šelmy nad prázdnými miskami a pak se zvedneš a jdeš.

Trvá jen chvíli, než seběhneš k řece. A už z dálky slyšíš, že …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky