Žižekův Hegel a Hegelův Žižek

O jedné radikální filosofické rekonstrukci

Nevkusné vtipy, boj proti metafyzickému fetišismu, ale i originální vhled charakterizují způsob, jakým s Hegelovým dílem zachází excentrický slovinský myslitel Slavoj Žižek. Příliš uznání mezi filosofy si tím rozhodně nezískal, přesto jeho aplikaci myšlenek díla velkého německého filosofa nelze považovat za nepoctivou nebo banální.

Tři přátelé společně popíjejí na baru a první říká: „Stala se mi strašlivá věc. Když jsem kupoval lístek v cestovní kanceláři, místo „Jízdenku do Pittsburghu! [anglicky Ticket to Pittsburgh]“ jsem řekl: „Špičaté do Prsova [anglicky Pickets to Titsburgh]!“ Druhý odpoví: „To nic není. Při snídani jsem chtěl říct své ženě: „Mohla bys mi podat cukr, zlato?“ Ale řekl jsem: „Ty špinavá děvko, zničila jsi mi celý život!“ A přidává se i třetí. „Počkejte, až uslyšíte, co se stalo mně. Poté, co jsem celou noc sbíral odvahu, abych své ženě u snídaně řekl přesně to, co jsi řekl té svojí, tak ze mě nakonec vypadlo: „Mohla bys mi podat cukr, zlato?“

Tento vtip nejenže ilustruje druh humoru, na který nedá filosof Slavoj Žižek ve svém díle dopustit, ale především podle něho dokonale vykresluje logiku Hegelovy triády. Na základě podobně obscénních vtípků se snaží ukázat, jak funguje klasická posloupnost Hegelovy dialektiky, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky