Přeložila Jana Zoubková
Odeon 2019, 225 s.
Mnohé z toho, co zaznělo o Schlinkově povídkovém souboru Letní lži (2010, česky 2017), lze vztáhnout i k autorově poslední knize, nazvané podle protagonistky jednoduše Olga (2018, česky 2019): autor si hraje s vypravěčskými perspektivami, rád popisuje a charakterizuje, ale občas je až příliš akurátní. Román je rozdělený na tři části, propojené milostným příběhem Olgy a Herberta: ona je osiřelé dítě, z něhož se díky vlastní píli stane učitelka, on synek z bohaté rodiny, kterého lákají dálky, běh a nicota. Herbert tragicky zahyne během polární výpravy, Olga vlivem choroby ohluchne a začne si přivydělávat jako švadlena. Tehdy ji pozná Ferdinand… Zásadní překvapení nebo dějový zvrat, jaké by snad čtenář znalý Schlinkova Předčítače (1995, česky 2009) očekával, se však nekoná. Závěr románu vlastně jen podtrhne psychologickou drobnokresbu hlavní hrdinky. Žádný výbuch literární supernovy, žádný vypravěčský experiment, žádné erotické extravagance – spíš ověřené postupy, vypravěčské mnohohlasí a erotické ztišení. Německá kritika bez velkého nadšení označila autorovy věty za „literární chuťovky“. Ano, citáty do památníčku by se odtud vypsat daly. A ano, přečetla jsem Olgu jedním dechem, ale především proto, že se jedná – stejně jako v případě Letních lží – o jakousi červenou knihovnu pro intelektuálky. Ocenění si nicméně Schlink zaslouží za zpracování tématu německého kolonialismu a bismarckovského Německa, ale i za důmyslnou práci s historickým příběhem polárníka Herberta Schrödera-Stranze.