editorial

Toto číslo A2 vychází v době, kdy se svět ocitl na pokraji dalšího ozbrojeného konfliktu mezi Západem a Východem a válka se v médiích skloňuje ve všech pádech. Proč také složitě, nákladně a s nejistým výsledkem řešit podstatné věci, které trápí dnešní svět, když je mnohem snazší rozpoutat další výnosnou válku. Ta odvede pozornost mas, ukáže na společného nepřítele, probudí pocit falešného národního uvědomění a vyvolá potřebu vlády pevné ruky. A to v době sucha, hroutících se ekosystémů, zplundrovaných oceánů a frustrovaných voličů potřebují mocní víc než kdy jindy. Právě o často používané analogii řešení klimatické krize a válečné mobilizace píše v eseji Mikuláš Černík, který mimo jiné konstatuje, že dopady činnosti fosilních společností jsou následkům válek velmi podobné. Souvislost bezpečnosti a případných nepokojů spojených s klimatickou změnou je ostatně zmiňována i v rozhovoru s vědkyní a specialistkou na bezpečnostní politiku Dagmar Rychnovskou. Přímo na bojiště se dostaneme s Johanou Kotišovou v textu o neviditelných postavách krizového zpravodajství, takzvaných fixerech, kteří stojí za prací válečných reportérů. A o metodách a možnostech manipulativní kybernetické války, jejímiž vojáky můžeme být my všichni, se dočteme v článku Thomase Shaddacka. K tématu se dostaneme i v literatuře: o tom, jak je válka vysvětlována v dětských knihách, píše Eleonóra Hamar, nový překlad jednoho z nejvýznamnějších protiválečných románů – Célinovy Cesty na konec noci – podrobuje kritice Míla Janišová.