Království za dobrou zombie

Zombies byly dlouho ve stínu jiných, populárnějších a hlavně sympatičtějších monster, především upírů. Vampýr má mnoho podob, ale ta určující je následující: aristokratické monstrum, které sice narušuje řád věcí, ale zároveň je oslavou individuality a symbolem potlačovaných tužeb, především těch sexuálních. Zombies naopak pracují s davovostí a aristokratická sofistikovanost jim je zcela cizí. Ne nadarmo jejich rozkvět přišel ve chvíli, kdy se americká společnost vyrovnávala s válkou ve Vietnamu a nárazem na limity konzumního života. Nejde jenom o provařené zasazení některých filmů do prostředí nákupních center nebo diabolizaci odlidštěných korporací; v nejpopulárnějším zombie příběhu dneška, komiksové a televizní sérii Živí mrtví (Walking Dead), se tematizuje skutečnost, že zombie apokalypsa nás sice vrací nejen do divošských časů před civilizací, ale zároveň nám paradoxně umožňuje znovu žít a prožívat okamžiky, které globální společnost překryla nánosem otupělosti. Ta přitom nemusí být masová, jak ukázal švédský spisovatel John Ajvide Lind­qvist v komorním hororu Jak zacházet s nemrtvými (2005, česky 2012), asi nejpůsobivější hororové analýze citové vyprahlosti dneška.

Zombies se tedy jeví jako symptom moderní doby. Přesto je jejich využití v korejském seriálu Království zombie na půdorysu žánru historického dramatu logické. Stačilo si jen uvědomit, že ukázkovými zombies jsou vlastně zástupy bezejmenných vesničanů – otrhaní, bledí nebo rovnou hnijící, pohánění jen pudy a jinak zcela otupělí – v libovolné feudální společnosti.

Květ života a intrik

Království zombie vychází z populárního webového komiksu Kim En­-heeo, který se podílel také na scénářích adaptace a manga variantě pro japonský trh. Příběh je zasazen na sklonek šestnáctého století, do doby jen pár let po japonské invazi do království Čoson (podle dynastie vládnoucí Korejskému poloostrovu v letech 1392–1910). Korunní princ Chang je odstaven mladou macechou od nemocného otce a rozhodne se vydat na venkov, kde chce najít lékaře, který údajně krále navštívil. Místo něj však na venkově narazí na šířící se epidemii zombies. A postupně odhalí i spiknutí mocného kancléře z konkurenčního šlechtického rodu. Král ve skutečnosti zemřel. Byl však přiveden pomocí záhadné květiny zpět k životu jako lidožravá příšera. Je třeba jej totiž udržet u moci, dokud mladá těhotná královna neporodí syna, a neodstaví tak korunního prince.

Právě zde se nabízí největší podobnost s Hrou o trůny (A Game of Thrones, 2011–2019), jen v komornějším pojetí: na jedné straně je korunní princ a jeho venkovští spojenci, kteří však čelí hlavně rostoucímu počtu nemrtvých, a na straně druhé kancléř se svým klanem, jehož příslušníci jsou pevně usazeni na všech důležitých postech. Samotná zombie apokalypsa je jen efektním (a vzhledem k žánru a jeho zvyklostem nádherně krvavým) pozadím pro chytlavý náhled do fungování korejské středověké monarchie a úvahám o poslání panovníka a jeho vztahu k lidu. Zatímco kancléř Cho Hak­-ju je produktem víry, že aristokracie je předurčena k vládnutí, korunní princ je idealista a prostřednictvím jeho činů se do seriálu dostává až pohádkový vzorec chápavého prince, který miluje svůj lid nade vše – a dokonce se podělí s hladovějícími dětmi o kus sušeného masa! Právě tato pohádkovost ovšem s přibývajícími epizodami seriál sráží. V kontrastu s kancléřem i mladou královnou, která nechává opakovaně vraždit mladé těhotné ženy, aby zakryla svůj skutečný stav, je hlavní hrdina a jeho konání příliš naivní. Především však odvádí pozornost od zombie nákazy, jež byla tak brilantně ztvárněna v prvních epizodách.

Když kanibalismus není metafora

Nemrtví zde jsou aktivní pouze v noci, přes den se schovávají a hibernují. Podobných úprav se najde v žánru mnoho, ale tvůrci si především dali práci a promýšleli drobné detaily spojené s místem a především časem děje. A tak hrdinové přes den řeší, co s těly, když se nesmí dotknout aristokratů (a také jak rozeznat rozsápaného šlechtice od rozsápaného kmána). Ve vězení se zase ocitne dvojice spojená chomoutem kolem krku, přičemž jeden je nakažený a celou noc se snaží napadnout svého spoluvězně, který je ne­uvěřitelně blízko, ale zároveň stále mimo jeho dosah. Vše přitom rytmizuje střídání dne a noci. A také skutečnost, že někteří z mocných o zombies ví – a dokonce je před lety použili při odrážení japonské invaze.

Především ale tvůrci neustále pracují s motivem hladu a propastí mezi vesničany a aristokracií. Ostatně infekce tentokrát nepřichází od pacienta nula, ale od zoufalců, kteří se uchýlí ke kanibalismu a prvního nakaženého sní. Klasické rozdělení zombies a jejich obětí se tak narušuje a místo metafory konzumního života nabízí seriál poměrně realistický příklad poměrů ve feudální společnosti. Vládnoucí vrstva má všechny vymoženosti civilizace, vzdělání a především potravu, ale ani všechny její vznešené myšlenky nemohou zakrýt to, že poddaní pro ni nejsou plnohodnotné lidské bytosti. Kancléř se tak snaží nákazu zastavit, případně usměrnit tak, aby požrala jeho protivníky. Naopak prince doprovázející mladá lékařka se snaží najít lék a odmítá přijmout skutečnost, že nakažené už nelze zachránit.

Společenská propast je přitom ještě zvýrazněná opulentní výpravou, kterou symbolizují extravagantní klobouky státních úředníků a pečlivost, s níž jsou znázorněny nejrůznější rituály či tabu, ať už jde o balzamifikaci mrtvého panovníka a jeho přivedení zpět k životu, pálení královských šatů, způsob audiencí či nedotknutelnost některých vyvolených. Právě střídání extrémně pomalých a statických scén ze života vyšší společnosti s dravě nasnímanými zuřivými boji s rolníky­-zombies dává seriálu nevídanou dynamiku, díky níž je možné částečně zapomenout na překombinování pravidel šíření nákazy a chování nakažených i na některé nelogické činy postav.

Nikdy však Království zombie nedovolí zapomenout na jedno prosté, ale o to děsivější poznání: příběh o kanibalismu a šílenství z hladu nemusí být metaforou, ale prostě jen příběhem o kanibalismu a šílenství z hladu. Jakkoli se třeba odehrává v exotických kulisách a na půdorysu vyprávění o zombies, kterým je nutné useknout hlavu.

Autor je literární kritik.