Óda na chaos

Chicagská periferie Des Plaines působí jako hodně nepravděpodobná lokace pro poutní místo. Přesto zde mezi množstvím skladišť jedno najdeme. K nenápadné borovici na kraji parkoviště před kamionovým depem poslední rok proudí jednotlivci i skupinky mileniálů s cílem napodobit pózu z fotografie na obalu debutové desky 100 Gecs, zachycující Dylana Bradyho a Lauru Les, jak stojí se svěšenými hlavami zády k objektivu a čelem ke stromu. Zdálo by se, že jde o klasický internetový vtípek a ironickou hru s popkulturní referencí. Důvodem fanouškovské aktivity je však v tomto případě mnohem spíše pocit sounáležitosti. Ten bývá u zrodu každé hudební scény a zdá se, že komunita zarytých příznivců 100 Gecs takovou scénu opravdu vytváří – přestože se z větší části formuje na internetu. To, co se pro přílišnou sofistikovanost nepovedlo kolektivu PC Music a co se snaží budovat zpěvačka a hudebnice Charli XCX, zcela organicky vyrostlo až kolem této dvojice. Možná i proto, že na rozdíl od ostatních kolegů z hyperpopového hřiště berou 100 Gecs své vymknuté hudební poselství smrtelně vážně.

Začalo to v Minecraftu

Dylan Brady a Laura Les pocházejí ze St. Louis a od počátku minulé dekády se oba pohybovali kolem lokální elektronické scény. Poprvé se potkali na party v roce 2012, ale první společnou skladbu složili až v roce 2015 v Chicagu, kam se v té době přestěhovala Laura Les. V roce 2017 pak na dálku nahráli společné EP pojmenované 100 Gecs – údajně podle nápisu, který Brady viděl nasprejovaný na zdi někde v Chicagu. V pěti traccích o celkové stopáži třináct minut dvojice hudebních nadšenců rozpoutala sonickou smršť plnou nápadů, které by leckomu vystačily na několik dlouhohrajících alb. Jak se ukázalo, pro fungování dua není spolupráce po internetu překážkou – ba naopak, vzhledem k tvůrčímu přetlaku obou členů je online štafeta ideální metodou.

Po vydání debutové nahrávky nebylo o jejich projektu nějakou dobu slyšet, protože se oba věnovali sólové tvorbě: Laura Les nahrávala nightcorové balady pod jménem osno1, Dylan Brady vydal na Diplově labelu Mad Decent EP Peace & Love (2018), plné podladěných poppunkových perel. Coby 100 Gecs se dvojice vrátila na scénu až loni, kdy nejprve zkraje roku vystoupili na online Fire Festivalu, odehrávajícím se v prostředí hry Minecraft. Jejich epický set – obsahující řadu rozpracovaných skladeb, které se posléze objevily na prvním LP – vzbudil v klubové komunitě značnou pozornost a de facto odstartoval aktuální „gecománii“. Dlouhohrající debut 1000 Gecs vyšel loni v květnu a duo katapultoval do zorného pole mainstreamových médií, v jejichž výročních žebříčcích „top desek roku“ album často figurovalo.

Hudební energy drink

Deska 1000 Gecs – a hudba 100 Gecs obecně – zní jako zběsilý ADHD mišmaš eurodancu, trapu a country, zrychlených garážových beatů i hutných dubstepových wobblů, nekompromisních distorzí i něžných autotunových popěvků. To vše se přitom bez problémů vystřídá na ploše jednoho tracku. Hudební složce odpovídá i všežravý vizuální styl, v němž se potkávají v bizarním mixu fantasy monstra a víly, grafika raných videoher, gotické, emo nebo cyber outfity, čarodějnické kostýmy i acidová symbolika a psychedelické reminiscence. V mytologii 100 Gecs nicméně do sebe všechno zvláštním způsobem zapadá – jako puzzle, které je ostatně dalším z jejich oblíbených grafických prvků.

Pojícím tmelem všech dílků této ztřeštěné skládačky a důvodem, proč celek nepůsobí jako přeplácaný konstrukt, je autenticita. 100 Gecs sami popírají, že by jejich hudební snažení mělo vyznívat ironicky, a v internetovém světě odkazů, memů a metahumoru tvoří do značné míry originální samorost. Jejich svébytnou hudební vizi žene vpřed živelná punková energie a absence složitých konceptů, které by se na ni druhotně nabalovaly. S nadsázkou bychom mohli na tvorbu 100 Gecs pohlížet jako na alternativu ke korporátnímu marketingu energy drinků – dokážou „nakopnout“ bez nutnosti ohánět se čistotou složení a potřebou měnit svět k lepšímu. Možná i to z nich udělalo ideální hrdiny současné generace posluchačů, jejichž hudební vkus se formoval na konceptuálním bubblegum popu PC Music a jejich souputníků. 100 Gecs bývají řazeni do vlny takzvaného hyperpopu, ale mnohem spíše jim sedí označení „hyperpunk“. Plastikovou odosobněnost maskovanou za reklamní futurismus a žvýkačkovou estetiku prolamují syrovostí a odzbrojující přímostí, která z jejich živých, ale i streamovaných vystoupení dělá silně fyzický zážitek – ať už je moshpit pod pódiem skutečný nebo virtuální.

Open source

Virtuální prostředí jejich performancím nijak neubírá na intenzitě, možná právě naopak – Dylan Brady a Laura Les, uvyklí na spolupráci po internetu, se totiž před webkamerou cítí jako doma. Na úspěch svého setu na loňském minecraftovském eventu tak letos v dubnu během kulminující karantény navázali vlastním benefičním online festivalem v téže hře s lineupem sestávajícím ze jmen spřízněných tvůrců od Charli XCX a Tommyho Cashe přes Doriana Electru a Kero Kero Bonito až po A. G. Cooka, Dannyho L. Harlea a GFOTY z PC Music. Všichni zmínění se potom objevili na remixovém albu 1000 Gecs and the Tree of Clues, které vyšlo na začátku července. Hvězdnou sestavu aktuální klubové vlny doplnili svým remixem ještě emorockeři Fall Out Boy a zařazeno je také několik verzí původních skladeb přepracovaných k nepoznání samotnými 100 Gecs. Ti navíc uvolnili databázi ­zvuků použitých v původních skladbách, takže oficiál­ní remixové album doplňuje ještě množství neoficiálních amatérských předělávek, umístěných různě po internetu.

Toto svobodomyslné gesto do značné míry vystihuje povahu tvorby 100 Gecs. Dylan Brady a Laura Les v duchu přístupu „open source“ volně nakládají s řadou inspiračních zdrojů, přitom však nikdy nesklouzávají k pastiši či prosté citaci. Jejich hudba možná vždy nehýří originalitou, ale bohatě to vynahrazuje zápalem a požitkem, který přináší posluchačům radostně máchajícím hlavou do drilujících beatů. 100 Gecs jsou zkrátka čímkoliv, jen ne strojenou záležitostí. A právě to na nich jejich stále početnější publikum tolik oceňuje.

Autor je publicista.