Afričtí kouzelníci

Poznámky k Manifestu dekolonizace

Spojování kolonizační imaginace s českým prostředím se mnohým jeví nepatřičně, ale má své opodstatnění. K tomu, aby se dekolonizační snahy nestaly jen další instrumentálně používanou metodou, potřebujeme dekolonizaci vlastního myšlení. Nejde přitom pouze o vykořenění etnocentrismu, ale i o sebereflexi, která si je vědoma limitů poznání.

V sobotu 12. září představil neformální kolektiv studentů, vyučujících a členů kulturních a vzdělávacích organizací Manifest dekolonizace. V návaznosti na něj se již objevilo několik výzev adresovaných konkrétním institucím, například Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. O dekolonizaci začátkem roku psal také politolog Pavel Barša v revue Artalk, kde upozorňoval na to, že liberální triumfalismus českých elit po roce 1989, oslavující trh, demokracii a lidská práva, byl implicitně eurocentrický a rasistický. Za diskursem univerzalismu stál partikulární zájem „navrátit se do Evropy“. České koloniální minulosti se dlouhodobě věnuje například také historička Markéta Křížová, která v rozhovoru pro Deník N z 15. června tohoto roku zdůraznila fakt, že i za kávou, kterou pili čeští obrozenci, stála otrocká práce.

Jak je zvykem, vyrojilo se množství pisálků, kteří v reakci na Manifest i zmíněné články vystoupili na obranu českého národa, jemuž není třeba klást kolonialismus …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky