Malá lekce z politické geografie: zkuste se někdy podívat na leteckou mapu Santiaga de Chile. Ve změti vyprahlého okru a šedi uvidíte i ostrůvky zeleně, koncentrované vpravo nahoře. Potom si otevřete mapu výsledků referenda z 25. října, ve kterém se téměř osmdesát procent Chilanů vyslovilo pro vytvoření nové ústavy – ta současná z roku 1980 totiž byla sepsána během zavádění neoliberalismu uprostřed Pinochetovy diktatury a v zemi extrémních nerovností znemožňuje hlubší sociální reformy. Co uvidíte? Pro zachování staré ústavy hlasovaly v Santiagu jen tři nejbohatší čtvrtě – vpravo nahoře se totiž nacházejí nejen na mapě, ale i politicky a sociálně. Kromě nich odmítla svolání nového ústavodárného shromáždění už jen jedna pohraniční vesnice v Andách a téměř liduprázdné chilské antarktické teritorium (v obou místech ostatně mají nadprůměrné zastoupení silové složky). Všude jinde se lidé vyslovili pro změnu a hned večer vyrazili výsledek oslavit. Tady už otřepaný narativ o rozdělené zemi neobstojí: vidíme ghetto bohatých na pár desítkách čtverečních kilometrů, které ovšem v osmnáctimilionové zemi stále ještě drží většinu politické i ekonomické moci. Těm jediným status quo vyhovuje. Chilanky a Chilané nicméně koncem října podnikli rozhodující krok k tomu, aby je konečně integrovali do společnosti.