eskA2látor 3

Foto: Lucas Jackson

Počet expertních rad na úrovni Brouka Pytlíka v tuzemsku roste podobně exponenciál­ně jako křivky šíření epidemie onemocnění ­covid­-19. Ještě dynamičtěji ovšem přibývá těch, kteří veřejně deklarují, že je vlastně v pohodě nechat důchodce umřít. Jistě, důchodová reforma se sama nevyřeší, ale způsob, jakým se k věci stavějí zástupci novodobé eugeniky, ve mně vyvolává úzkostné stavy a také spoustu otázek. Opravdu se nás nedotýká, že už si po pandemii možná s někým z přátel nebo příbuzných nikdy nepromluvíme? A jsme vážně tak cyničtí, že nám přijde v pořádku nechat umírat lidi o samotě a bez odpovídající péče? Když sleduji všechna ta emocionálně okoralá vyjádření, narůstá ve mně přesvědčení, že jsme smrt až příliš vytěsnili ze svého života a netušíme, jak vlastně doopravdy vypadá. Možná by pro začátek stačilo, kdybychom si vzpomněli, kolik lidí jsme kdy drželi za ruku, když umírali.