Antonovská jablka - slepá v kopřivách

Dřív než ji jsem znala její obraz – grafiku v tenkém dřevěném rámu, co visela nad rozviklaným jídelním stolem, který jsme našli na nějaké vinohradské ulici. Tlumeně barevné masivní plochy – šedá, šedozelená, tmavě růžová a černá. Uprostřed kontury dvou robustních postav ve vyzývavých pózách. Připomínaly Picassovy Avignonské slečny a ještě spíš fragment Matissovy Radosti života – dvojici z levého okraje plátna, ženu, která stojí s rukama za hlavou, a muže, který jí dřepí u nohou. Tady jako by byli schovaní v nějaké jeskyni. Alespoň tak mi to připadá dnes, když si ten obraz chci po letech vybavit. Zůstal viset nad oním stolem v prázdném pražském bytě, pravda, už jiném, než byl ten původní.

K obrazu patřila spousta zkazek. O jeho autorce, příbuzné Vasilije Kandinského z kdovíkolikátého kolene. O ruské ženě s německými kořeny. O jejím dvoupokojovém bytě v paneláku na kraji Moskvy, kde v jednom pokoji panuje německý řád a v druhém ruský chaos. O jejích barevných …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky