Nezoufej, zítřek přinese růže

Tři výzvy Beverlyho Glenna­-Copelanda

Půlstoletí od vydání své debutové desky si transgenderový hudebník Beverly Glenn­-Copeland našel publikum. Jeho tvorba, shrnutá na kompilaci Transmissions, obohacuje pop o nové emoce a senzitivitu a „připomíná lidem, že ve světě existuje laskavost a naděje“. Signál vyslaný před několika desetiletími nakonec našel příjemce.

V minulém století se věřilo, že počítače a syntezátory jsou portály do budoucnosti. Málokomu se takovým portálem podařilo projít, ale hudebník Beverly Glenn­-Copeland je jedním z těch, kdo uspěli. Na začátku osmdesátých let se rozhodl utéct před městským ruchem do srubu kdesi v lesích Ontaria. Potřeboval restartovat kariéru – měl hudební vzdělání v evropské klasice, na kontě několik jazzfolkových alb, ale na živobytí si vydělával skládáním znělek pro dětské televizní pořady na kanadské veřejnoprávní stanici. Zároveň byl zaníceným čtenářem science fiction a poháněla ho futuristická touha „slyšet zvuky, které ještě neslyšel“. Proto si pořídil počítač Atari a syntezátory Roland TR­-707 a Yamaha DX7. Dny trávil odklízením sněhu kolem srubu, sekáním dřeva, drobnými pracemi a procházkami po okolí. Spal jenom pár hodin denně a většinu zbylého času věnoval snaze rozeznít nové přístroje. Neuměl syntezátory používat, ale až dětská radost z objevování nového dodávala …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky