Pravda kriminálu - literární zápisník

Nedávno se v médiích přetřásala slova vrchního hradního rozmetadla o prospěšnosti materiální nouze. Zemanův rádoby bonmot vyvolal celou řadu okamžitých reakcí, jejichž uměleckým vrcholem byl otevřený dopis Daniela Hůlky – škoda, že zastínil jen o něco méně působivé řádky občana Landy, jenž Zemana varoval před hladovými umělci v ulicích. Ozvěna šla také venkovem: v tu ránu se ujala úvaha a během několika dní jsem už poslouchal řeči o tom, že umělci mají dost, zejména herci v Národním divadle že inkasují statisíce měsíčně, a proto by bylo dobré, kdyby už žádné peníze nedostávali. Jednak by tím vyjádřili podporu obecné bídě – projevující se třebas chudým výběrem uzenin ve venkovských obchodech –, a navíc by konečně mohli vytvořit opravdové dílo. Neboť to, co předváděli v posledních letech, bylo otřesné a trestuhodné. Si to vemte, paní Dočkalová, oni tam pobíhali nazí po pódiu! A tohle bysme tady měli s knížetem a dobře jim to pan prezident řekl a teď budou mít utrum. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky