Příběh vzestupu a pádu?

Bílá hora v devatenáctém století

Bitva na Bílé hoře se stala součástí politiky paměti habsburské monarchie i českých národněobrozeneckých ambicí. Původně náboženský spor se časem sekularizoval a dnes už ve společnosti tolik nerezonuje. Přesto jsme v současnosti svědky oživování oslavných katolických tradic, které ukazují, že nejde o mrtvé téma.

Kultura vzpomínání na bělohorskou bitvu se v průběhu dějin proměňovala, ale její kořeny jsou jednoznačně náboženské. Katolická církev začala již záhy po potlačení stavovského povstání organizovat kult Panny Marie Vítězné, který měl připomínat vítězství pravé víry nad heretickou revoltou. Barokní poutní akce podpořila církev vybudováním komplexu původně zamýšleného servitského kláštera s kaplí, který se během 18. století rozrostl do rozsáhlé paměťové „infrastruktury“. Zakořeněnou poutní tradici nenarušil příliš ani Josef II., který klášter zrušil. Jeho boj proti poutím byl spíše než historickými revizionistickými motivy motivován přesvědčením o neblahém dopadu radovánek na občana osvícenského státu. Ostatně už roku 1813 se klášter dostal zpět do církevních rukou a opět byly obnoveny srpnové poutě na svátek Nanebevzetí Panny Marie.

 

Konfliktní bod politiky paměti

V té době však už jungmannovská generace obrozenců tvořila národní příběh o vzestupu a pádu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky