Zabít všechny okolo, jen ne sebe - hudební zápisník

Kdyby mě někdo probudil uprostřed noci a zeptal se mě, co pro mě znamená hudba, bez váhání bych odpověděl, že nekonečnou řadu obtíží. Dennodenně se s nimi potýkat může být někdy zábavné, jindy dobrodružné, občas oblažující, ale při špatné kombinaci konstant a proměnných může situace vyústit ve značné utrpení. K poslední variantě u mě nedochází tak často, že bych začal uvažoval o tom, zda by nakonec nebylo lepší na hudbu zcela zanevřít, ale dost často na to, abych si kladl otázku, kde končí zdravé překonáváni překážek a kde začíná masochismus. Obávám se, že je pro mě jakožto posluchače čím dál těžší oprostit se od ostatních rolí, v nichž jsem zvyklý přicházet do kontaktu s hudbou. Bije se ve mně redaktor hudební rubriky, publicista, hudebník, vydavatel a pořadatel koncertů, a ať už se k hudbě přiblížím z kterékoli strany, často narazím na problém – ten vede k dalšímu problému, ten zase k dalšímu a tak dále. Mohlo by se zdát, že mnohost perspektiv musí nutně vést k vyšší pravděpodobnosti …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky