Umělkyní v době covidu

S Terezou Lochmannovou o podpoře umělců ve Francii

„Confinement“, tedy francouzský lockdown, trávila grafička Tereza Lochmannová na rezidenci v Antibes. Po uvolnění využila státní podpory umělcům během pandemie a ve Francii zůstala. Hovořili jsme nejen o přístupu tamějších státních orgánů ke kultuře a roli umělce ve společnosti, ale i o tom, proč nerada vzpomíná na UMPRUM.

Mluvíme spolu v době, kdy opět probíhá zákaz vycházení kvůli pandemii. Jak jste prožívala ten první?

Vyvázla jsem z toho celkem dobře, byla jsem tehdy na umělecké rezidenci v Antibes a kvůli zákazu cestování jsem pobyt musela o měsíc prodloužit. Na krásném místě, ve vile – vlastně jsem měla klid a čas na tvorbu a nemusela jsem se obávat o to, co bude. To bylo velké plus celé situace. Atmosféra v Antibes byla zvláštní. Jako v knize Smrt v Benátkách, v malém městě u moře, zcela vylidněném. Když bych si ale představila, že bych měla být v Paříži, zavřená v bytě sedmnáct metrů čtverečních, bylo by to úplně jiné… Každopádně všechny své kamarády z Čech obdivuji za to, jak to zvládají. Mají skutečně o hodně méně možností než lidé ve Francii. Je to dáno samozřejmě velikostí i bohatstvím země. Je to ale také tím, že Francie je na kulturu více orientovaná a povolání umělce je bráno vážně. Tím, čím se cítím být, tím zde jsem, bez ohledu na to, co mi vydělává peníze. Byla …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky