Kresba Lucie Lučanská
Jednou z oblíbených pravicových urážek na adresu levice a jejích snah o přerozdělování bylo tvrzení o „nákupu hlasů“. Když se levice snaží pomoci potřebným, dozvídá se, že si prostě chce jen nakoupit podporu. A proti ní stojí zodpovědná pravice, která pokud možno nikomu nedá nic zadarmo (a také bude o to méně „bohatým brát“), protože by to bylo nespravedlivé a nevýchovné.
Tolik fantazie, teď trochu reality. Pokud je někdo přeborníkem v nakupování hlasů, je to především pravice. Praktikuje to porůznu, ale její základní myšlenka spočívá v neustálém ani ne pomrkávání, ale doslova pokřikování na voliče: zvolte nás, a my snížíme daně, zůstane vám více peněz – a holt méně se dostane na sociální služby, zdravotnictví, kulturu.
V polistopadové politice volila samozřejmě pravice různé strategie nákupu, často poměrně invenční. Tak třeba budovatelé kapitalismu počátku devadesátých let rozdali velkou část státního majetku v kuponové privatizaci občanům (ve skutečnosti převážně privatizačním fondům). Vaše kuponová knížka volí pravici, vysvětlilo pak volební heslo ODS, jak byl nákup voličů, který se tvářil jako ekonomická reforma, míněn.
Formou nákupu voličů byla i Kalouskova složenka, před volbami rozeslaná manipulativní „informace“ o tom, kolik činí státní dluh rozepsaný na každého jednoho občana. Nabídka TOP 09 byla jasná: když osekáme „zbytné“ výdaje, například sociální, budete všichni dlužit méně.
Vynalézavost české pravice má nicméně své meze, a tak se zejména v případě ODS snaží především o nákup klasickým způsobem: snižováním daní. Našla nečekaného spojence, proti němuž jinak hřímá ráno, v poledne i večer: Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Také oligarcha v roli premiéra pochopil, že patrně jediné, co mu po spektakulárním koronavirovém selhání může pomoct, je nákup voličů. Zatímco u důchodců zvolil paušální částku, v případě daní dostane každý svou vlastní cenu.
Petru Fialovi nedošlo, že v situaci ekonomické krize posloužil jako užitečný idiot oligarchovi, ani to, jak fatálně poškodil volební blok pravicových stran, jejž dnes dává dohromady a který by z něj měl udělat premiéra. Proč volit společnou kandidátku stran, které se neshodnou ani na názoru na výši daní? Na takový kiks nestačí, abyste byli normální český politický ignorant. Na to musíte být přinejmenším profesor politologie.
Pirátům se povedl husarský kousek: do návrhu prosadili ještě zvýšení slevy na poplatníka a také zdanění prodeje firem v hodnotě nad dvacet milionů. Druhý z návrhů přiměl česká média ronit ohromné slzy nad daní, která bude prý „demotivovat“ od podnikání. Marně jim autor návrhu připomínal, že je poněkud absurdní, že práce je dohromady zdaněna až 45 procenty, zatímco kapitál nulou. Ještě že máme Senát, onu pojistku demokracie. Nedopatření spočívající v tom, že kromě špatného návrhu prošly ještě dva návrhy dobré, náš „sbor moudrých“ brzy vyřešil: schválil pouze špatný návrh, zatímco dva dobré návrhy vyřadil ze hry.
Pirátům se média a také Babiš s ODS pokusili nasadit psí hlavu levice, ve skutečnosti ale mají jejich návrhy k opravdu levicové politice celkem daleko. Jsou jen pokusem o věcnou nápravu nejkřiklavějších chyb českého daňového systému. V kontextu toho, jak jsou věci nastaveny, je ale taková snaha o nápravu a středové věcné řešení skutečně bezmála revolučním činem, a zaslouží si tak ocenění. Zvlášť pokud uvážíme, na co se vzmohla česká levice: asi nejvýraznější byly foldynovské výkřiky místopředsedy ČSSD Romana Onderky, že by se na pomoc potřebným měly přesměrovat peníze posílané „neziskovkám“. Jistě všechny zahřálo u srdce při představě, že se už nebudou tak velké částky posílat třeba na fotbal nebo hokej, v zásadě ale šlo o odporný a štvavý výrok, kterým se sociální demokracie zas jednou zařadila po bok Klausově Trikolóře. Dvojnásob trapné to bylo v souvislosti s daněmi, kde sociální demokraté dlouhodobě hájí potřebné a spravedlivé řešení (progresivní zdanění) – a dokáže ho jen diskreditovat.
Chaos kolem daňové změny byl malou ochutnávkou, co nás patrně čeká příští rok: volby v kontextu ekonomické krize, oligarcha snažící se zuřivě držet u moci, pravicová opozice, která nám bude slovy i činy připomínat, že také může být hůř a že k tomu pokládat oligarchu za naději byl po vládnutí této skvadry docela dobrý důvod. Levice, která se dobrovolně stala oligarchovou podržtaškou, je navzdory svým ne tak špatným záměrům spoluzodpovědná za jeho jednání. Daně a přerozdělování budou velkým tématem. V situaci, kdy je snižování daní nesmyslem dokonce i pro Miroslava Kalouska, představuje výhra oligarchových nákupčích z ANO a neoliberálních populistů z ODS velké varování.
Jedna z mála povzbudivých věcí je, že Piráti, kterým se neustále předhazovalo, že „skutečná politika“ není o jejich „okrajových“ tématech, ale o daních a podobných věcech, dokázali nakonec k daním zaujmout velmi soudné stanovisko. Snad si ho navzdory všemu osočování udrží. Bude potřeba.
Autor je politolog a publicista.