Příklad Norsko

Proč se podpora kultury vyplatí

Norská kulturní politika patří v evropském srovnání mezi dlouhodobě nejprogresivnější a v poměru k velikosti země i nejštědřejší. Už sto šedesát let zde panuje nevídaná politická shoda na tom, že živé umění ve všech jeho podobách je třeba podporovat a kultura má být dostupná každému bez rozdílu.

V létě roku 1862 se jeden málo známý dramatik vydal z kodaňské Christianie přes hory do západního Norska. Cílem cesty, která byla financována z veřejných prostředků, bylo shromáždit lidové příběhy pro divadelní hru, kterou tehdy čtyřiatřicetiletý umělec chtěl napsat. Mnohým obyvatelům tehdejšího Norska, které rozhodně nepatřilo k nejbohatším zemím Evropy, musel připadat státem placený výlet do hor jako nesmysl­ný luxus. Když ale Henrik Ibsen o tři roky později představil výsledek svého putování, nikdo o plýtvání penězi nehovořil. Peer Gynt se stal nejen pilířem norské kulturní historie, ale také součástí světového literárního dědictví.

Jde o učebnicový příklad toho, že rozumné využití státních peněz pomáhá umělci uplatnit jeho talent. Pro mnoho obyvatel střední a východní Evropy, kteří mají trpké zkušenosti s totalitními režimy, je možná zapojení státu do kulturního života jednou z posledních věcí, které si přejí. Skutečností však je, že norská politická elita za posledních …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky