eskalátor

Je nesnesitelné žít ve světě bez respektu k lidem. Natož k hadům. Vlády a sdělovací prostředky světa bědují nad působením jakéhosi koronaviru, ze kterého je lidem těžko na plicích až tak, že nakonec umřou. Podle jedné verze za to můžou čínští labužníci, kteří skladují konzumní hady v nevyhovujících podmínkách, což má za následek líhnutí choroboplodných potvůrek působících tolik neblaze na dýchadla. Včera však říkal kdosi ve vinárně, že se ony titěrné potvory líhnou v netopýřím podpaží, která patří k oblíbeným čínským delikatesám. Své by o tom jistě mohl říci rocker Ozzy Osbourne, který běžně ukusoval na pódiu mezi sóly netopýrům hlavy. Ať už je to, jak chce, v čínských skladech konzumních hadů musí být katastrofální hygiena. Když uvážíme, že mezi prvními zemřelými nákazou koronavirem byli skladníci a prodejci hadů, čím ještě překvapí totalitární čínský režim? Není od věci připomenout metafyziku přírody od nejstarších dob lidské společnosti, kdy měli hadi jistý respekt, ať už jako součást přírody, hadi hospodáříčci pod prahem domu či jako lovná zvěřina. Co je moc, to je moc. Chovejte se k hadům slušně!

V. Kremlička

Ač Evropany americký fotbal moc nezajímá, finálové vyvrcholení národní fotbalové ligy by si neměli nechat ujít. Dozvědí se tak totiž o podstatě americké duše více než z marných pokusů o impeachment úřadujícího prezidenta USA. Takzvaný Super Bowl se ve Spojených státech těší postavení nejvýznamnějšího svátku, který hravě překonává Vánoce nebo Den nezávislosti. Sportovní příčinu této velebizarní podívané dávno překryly úplně jiné oblasti lidské tvořivosti. Diváci si tak vychutnávají především osmdesát reklam, jejichž původci šetřili nápadem a umem, asi aby zbylo na zaplacení více než pěti milionů dolarů za půlminutové vysílání. Rok 2020 navíc všechny vyhecoval k nadšenému návratu do devadesátek, takže k vidění byly i trailery na Rychle a zběsile (díl asi stý padesátý sedmý) a především Top Gun 2 (samozřejmě s Tomem). Občany postižené stařeckou demencí jistě potěšilo i vystoupení Shakiry a Jennifer Lopez. Navrch se zpívaly hymny, lítaly stíhačky a uctívali se vojáci, kteří ve světě roznášejí demokracii a svobodu. Než takovouhle kratochvíli, to snad raději místní Velikonoce.

M. Veselá

Americký literární provoz má novou aféru. Na konci ledna bylo zrušeno autorské turné mladé spisovatelky Jeanine Cumminsové, která se ocitla na mediálním výsluní svou třetí knihou American Dirt (Americká špína). K tomuto rozhodnutí nakladatel přistoupil „z obav o autorčinu bezpečnost“. Román vypráví příběh matky a dítěte z Mexika, jež se snaží překonat ilegálně hranici a usadit se v USA. Knize se dostalo pozitivního přijetí od osobností mediálně­-kulturního průmyslu – od spisovatele Stephena Kinga či moderátorky Oprah Winfreyové. Ti vyzdvihli empatii k postavám, zřejmě v protikladu s náladou převládající v Bílém domě. Záhy se však dostavily i odmítavé reakce od mexických a latinoamerických spisovatelů: v jejich očích je kniha plná zjednodušení a hloupostí. A jak to v obdobných diskusích bývá, zazněl i názor, že o „latinos“ by měli psát jen oni samotní, na což autorka odvětila, že má hispánskou babičku. Problém v etnickém původu ale zřejmě netkví. Literární trh přijal soucitný i – viděno z druhé strany – posměšný, až karikující příběh, protože právě na takové příběhy byl připraven. V Americké špíně se tak především projevila stará dobrá marxistická kategorie odcizení.

J. Horňáček

„Renomovaný komentátor s širokým tematickým záběrem, vzdělaný, s příjemným nadhledem ironickým i sebeironizujícím, s osobitým vyjadřováním.“ Právě za tyto nesporné kvality dostal novinář Ondřej Štindl Cenu Ferdinanda Peroutky. Oceněna tak byla i jeho schopnost vzdělaně, ironicky a s nadhledem napsat o šestnáctileté postižené dívce, že jí k dokonalosti chybí „snad jenom příslušnost k nějakému utlačovanému etniku“. Ostatně vrána k vráně sedá, stačí vzpomenout předchozí držitele ceny, mezi nimiž je současný „mluvčí“ Home Creditu a celé kellnerovské PPF Group Vladimír Mlynář nebo Ivan Hoffman, který si nedávno v Parlamentních listech postěžoval na kopání do Babiše a Zemana. Zdá se, že Peroutkův odkaz nakonec docela důstojně przní nejen český prezident, ale také sami jeho následovníci.

V. Ondráček

Miluji řeči církevních hodnostářů a intelektuá­lů o mezináboženském dialogu a porozumění. Dojde­-li ovšem na lámání chleba, to jest na boj o vliv a moc, pak se namísto kázané vody do kalichů nalije čistého vína. Někdy i veřejně, třeba když jistý kardinál pobouřeně opustí rozhlasové studio na protest proti jinému výkladu dějin a symbolů, než je ten jeho. Dostalo se mi do rukou lednové (52.) číslo katolického časopisu pro mládež Milujte se, vydávaného mimo jiné „jako prevence náboženské nesnášenlivosti a xenofobie“. Jakožto buddhistu mě nejvíce zaujal článek New Age a křesťanství. Po dvou stránkách faktografického salátu, kde nechyběla ani zmínka o XIV. dalajlamovi, přišel hlavní chod: „Podle tohoto učení se každý může stát ‚kristem‘ – a to když dosáhne stavu rozšířeného vědomí, ve kterém vnímá své vlastní božství, ovšem podobně, jako se může stát ‚buddhou‘, tzn. ‚probuzeným, osvíceným‘. Ve skutečnosti jde o lidský a náboženský relativismus a podvod. Vyznavači hnutí jsou součástí různých ekologických organizací, stoupenci čarodějnictví, šamanismu, ufologie, feminismu… Celé toto hnutí od samého začátku vzniklo pod přímým vedením démonů a jeho cílem je postupné převzetí politické i ekonomické vlády nad světem a úplná likvidace křesťanství.“ Napadlo mě, zda by se časopis „pro novou evangelizaci“ neměl jmenovat Zasmějte se. Až pak mi došlo, že se nejedná o nic menšího než o takzvanou (duše)spásnou lež. A to už v názvu časopisu.

M. Ščur