Francouzské protesty proti důchodové reformě stále nejsou u konce. V lednu se do nich zapojili i hasiči, jejichž mediálně vděčná rozzlobenost nakonec vedla k tomu, že si své požadavky na vládě vybojovali. I když některá odvětví přistoupila na vládní ústupky, lze konstatovat, že mezioborová odborářská solidarita zatím funguje.
Během nedávných protestů proti důchodové reformě ve Francii demonstrovaly skupiny, které v ulicích nejsou tak často vidět. Světem oběhly působivé snímky střetů mezi francouzskými hasiči a policisty. Před justičními paláci manifestovali advokáti v talárech a parukách. Odboráři v energetice sice do ulic nešli, ale občas vzali proud průmyslovým zónám. Francie zažila i na své poměry docela horký leden.
Hašení sociálních požárů
Největší ohlas zřejmě vyvolala demonstrace hasičů, kteří 28. ledna v ochranných oděvech a přilbách obsadili část pařížské magistrály a střetli se s pořádkovými oddíly policie. „Hoši už toho měli dost,“ okomentovali omluvně situaci odboroví předáci. Profesionální hasiči již osmým měsícem „stávkují“ za lepší platy. A pokud nedojde ke střetům jako na konci ledna či v říjnu loňského roku, děje se tak většinou bez povšimnutí médií. Hasiči mají ve srovnání například s policisty citelně nižší vyjednávací pozici. Policisté sice stávkovat nemohou, ale jejich nátlak na vládu bývá obvykle dost efektivní. Stačí vzpomenout noční demonstrace na Elysejských polích v roce 2016, jež byly jen krůček od atentátu na ústavu a jejichž výsledkem bylo navýšení platů.
Protesty francouzských hasičů však nepohání jen rozdílný přístup vlády k jednotlivým složkám bezpečnostních a záchranných sil. Hasiči nejenže berou méně než policisté, ačkoli jejich práce přináší stejná – či dokonce ještě vyšší – rizika, ale navíc často musí hasit spíše sociální požáry než ty skutečné. Jak poukázal v jedné ze svých reportáží deník Le Monde, počet zásahů hasičů v posledních letech strmě roste, přestože požárů ubývá. V mnohých částech Francie totiž hasiči suplují práci jiných bezpečnostních a záchranných složek, například zdravotníků a záchranářů. Jsou to oni, kdo často přichází do styku s bezvýchodnou sociální situací a kdo v těch nejtragičtějších případech objevuje těla lidí, kteří zemřeli v osamocení. V protestech se angažují hlavně sbory mimo Paříž a Marseille, jelikož ve dvou největších městech mají požárníci vojenský status. Mediálně viditelné protesty se nakonec hasičům vyplatily: vláda souhlasila s výrazným navýšením rizikového příplatku, který je započítáván i při výměru důchodu. Exekutiva také slíbila, že hasiči budou zařazeni do skupiny namáhavých povolání, a budou tedy mít zvýhodněné podmínky pro odchod do penze. Zda to bude 52 let pro předčasný důchod a 57 let pro důchod řádný jako u policistů, zatím ale není jasné.
Jeden za všechny, všichni za jednoho?
Protesty proti Macronově důchodové reformě mají zatím poněkud nezvyklou formu. Velké demonstrace svolané levicovou částí odborových centrál nezaznamenaly tak masovou a radikální účast, jakou by si odboráři přáli. Po velké manifestaci z 5. prosince mobilizace spíše klesala. Mimořádně silné bylo stávkové hnutí zejména v odvětvích železniční a pařížské hromadné dopravy – zaměstnanci z těchto oblastí byli ve stávce od začátku prosince do poloviny ledna, a to včetně vánočních svátků. Dalším sektorem, kde je mobilizace nadprůměrně silná, je energetika. Odboráři velkého dodavatele elektrické energie EDF již několikrát demonstrovali svůj nesouhlas tím, že odňali načas proud výrobním závodům či letišti v Orly. Do blackoutu se ponořilo i sídlo umírněné odborové konfederace CDT, jež se rozhodla o reformě s vládou vyjednávat a dohodnout kompromisy. Neméně překvapující je pak účast advokátů, kteří v počtu několika tisíců vyšli do pařížských ulic protestovat proti reformě v talárech a parukách. Podle profesních sdružení advokátů je nutné zastavit reformu za každou cenu, a proto jsou připraveni na stávky, které by přitížily už tak kolabující francouzské justici. Pro advokáty by reforma znamenala nejen posun odchodu do důchodu, ale také zdvojnásobení sociálních odvodů.
Forma aktuálních protestů tak připomíná síť, přičemž v daný okamžik se aktivizuje jen pár uzlů a oblastí. Stávkující de facto protestují za sebe a současně i za ty obory, pro něž je uspořádání stávky náročnější. Takový postup samozřejmě vyžaduje poměrně velkou odborářskou soudržnost a solidaritu. Současná protestní hnutí přitom ukázala, že tyto vlastnosti mají. Především dlouhotrvající stávka v dopravě donutila vládu k všeobecným ústupkům. Prezident Macron a jeho exekutiva se současně pokusili nalákat některá odvětví, v nichž byla nespokojenost největší, na ojedinělé výjimky a ústupky. Přitom deklarovaným důvodem zavedení univerzálního důchodového systému bylo skoncovat s partikularismem čtyřiceti různých oborových pokladen a způsobů odchodu do důchodu. Celkově ale solidarita nápor vlády vydržela. Zaměření na jednotlivé obory má přesto své oběti. V diskusi o reformě i protestech proti ní se například zapomnělo na ženy. Vláda se chlubí, že její reforma sníží nerovnost v důchodech žen a mužů. Experti, a dokonce i samotné vládní materiály předložené parlamentu to však popírají.
Při prosazování svého návrhu vláda narazila na odpor a musela na něj reagovat. Návrh reformy doznal výrazných změn a další pravděpodobně přijdou v průběhu jednání v parlamentu. Datum účinnosti reformy je také postupně oddalováno. Prezident Macron si nicméně nemůže dovolit zcela ustoupit: změna důchodového systému byla jednou z hlavních ingrediencí jeho proklamovaného reformního elánu. A vzhledem k tomu, že z ostatních reforem zůstala jen torza, důchody jsou jednou z posledních příležitostí, kdy francouzský prezident může ukázat svému kmenovému voličstvu, že uskutečňuje svůj program. Jinak mu hrozí, že bude prezidentem nenaplněných přání. Pak by vyvstala otázka, kdo by z této situace mohl v příštích volbách těžit, přičemž se nabízí nejedna strašidelná odpověď.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.