Colloredo-Mansfeldský palác, Praha, psáno z reprízy 13. 2. 2020
Toužíte po progresivním pojetí divadla, experimentu a zapojení technologií? Handa Gote tentokrát řekli ne. Vzali nejotřepanější loutkové představení o tom, jak doktor Faust zaprodá svou duši ďáblu, a bez jediné aktualizace nechávají velké loutky, vyrobené dobovými technologiemi podle původních figur, klátit se před diváky v toporných pózách. Vše podtrhuje doslovné znění v takzvané pimprláčtině a hru divadelníci pro jistotu zahájí slovy, že se omlouvají, ale oproti původnímu aranžmá si namísto svíček pomáhají žárovkami… Výsledek? Divadelní spolek Handa Gote uvedením archeologické vykopávky paradoxně dostává své pověsti experimentálních inovátorů. Disciplinované následování předlohy tvůrce osvobozuje od pokusů o kontextovou stylizaci a diváka zase od otravné ideologické dekonstrukce tvůrcových pohnutek. Přesto nakonec sledujeme překvapivě aktuální dílo, v němž hraje prim politicky nekorektní Kašpárek ztělesňující maloměšťáckého Čecha, který jako by vypadl z dnešní internetové diskuse. Stěžující si Mefistofeles zase upomíná na smutný osud současné zážitkové kultury, která nezvládá plnit přání spotřebitelů. A že Faust skončí podobně jako nenasytný konzument v rukou nemilosrdného exekutora, je už pouhou třešničkou na dortu. Oprášení historického kusu tak může říct více než do posledního detailu promyšlené „umčo“ bez pointy. Až by se chtělo zvolat: vzhůru do minulosti!