Deprese s nadhledem

Irská komička Aisling Bea ve svých stand­-upech ráda otevřeně mluví o Irech, feminismu, smrti a depresi. Nijak neskrývá, že tvorba je pro ni zároveň terapií. Před třemi roky napsala a zveřejnila dopis určený jejímu otci. Ten spáchal sebevraždu, když jí byly tři roky. Vzpomíná v něm, jak se jí táta vždycky jevil jako dospělý člověk, který ví, co dělá. Jedním dechem ale dodává, že si sama ve svých dvaatřiceti letech připadá jako přerostlé dítě. Nesejde zkrátka na tom, jak sebejistě se kdo tváří a kolik je mu let. Život nás stejně nepřestane stavět před situace, se kterými si nebudeme vědět rady. Hrdinka This Way Up (Tudy nahoru), seriálu, při jehož psaní Bea čerpala z vlastních životních zkušeností, tuhle bezradnost zakouší velmi intenzivně.

Hledání pevného bodu

Na začátku první epizody Aine opouští pře­draženou psychiatrickou léčebnu, kde podle vlastních slov skončila kvůli „úplně drobounkému nervovému kolapsu“. Vyzvednout ji přijela její starostlivá starší sestra Shona. Ta bude protagonistce hlavní oporou během její snahy najít pro sebe místo ve světě bez pevných pravidel a řádu. Mladá žena sice ústav opouští v relativní pohodě a s kousavou poznámkou, že jí kromě většího zájmu o pacienty chyběla také vířivka, ale když se na konci epizody tiše sesype v koupelně, dochází nám, že humor je jen ochranný štít. S jeho pomocí si drží od těla ostatní a současně se vyhýbá přímé konfrontaci s vlastními chybami. Setrvává ve svých nezdravých návycích, místo aby je odstraňovala, a posiluje svou fixaci na Shonu.

Přestože šestidílný seriál začíná hrdinčiným zdánlivým uzdravením a návratem do „normálního“ života, následně na různých situa­cích demonstruje, že pošramocenou duši nevyléčíte stejně snadno jako třeba kvasinkovou infekci. Aisling Bea s humorem, ale bez zjemňování ukazuje, že duševní zdraví vyžaduje nepřetržitou péči, která je náročná časově i finančně a může nenávratně rozrušit vaše vztahy s nejbližšími. Kromě rodiny a přátel, s nimiž se neohrabaně snaží obnovit dialog, pomáhají Aine s resocializací zahraniční studenti, které učí angličtinu. S jejich pomocí seriál nastoluje problematiku brexitu a vykresluje Londýn jako město mnoha kultur, jejichž souhra se zdá být čím dál náročnější. Multikulturní společnost se fragmentarizuje, lidé mají problém navázat vztah ke svému okolí a cítí se osamoceni. Aine sice občas ukojí svůj chtíč známostí na jednu noc, ale kromě sestry, která by ráda žila vlastní život, se na nikoho napojit nedokáže. Pocit přináležitosti k většímu celku jí po psychickém zhroucení a pobytu v léčebně chybí. Samotu a neschopnost vypořádat se s ní díky motivické vrstevnatosti seriálu vnímáme jako témata klíčová nejen pro protagonistku, ale i pro celou znejistělou Británii.

Katastrofa partnerství

Své stand­-upy zakládá Bea na přesném observačním humoru, který patří také k přednostem This Way Up. Rozpačité námluvy, trapný sex, ještě trapnější rodinná setkání a záchvaty úzkosti působí autenticky díky zohlednění otravné každodennosti. Tím, že ukazuje postavy v jejich slabších chvilkách a nutí je vypořádat se vedle rodinných traumat také s neočekávanou menstruací nebo přemrštěnou cenou antidepresiv, má seriál blízko k vynikajícímu vztahovému britcomu Catastrophe (Katastrofa). Ten skončil vloni po čtyřech šestidílných sériích, které se postupně propracovaly až na dřeň vztahu mezi irskou učitelkou Sharon a americkým reklamním krea­tivcem Robem, jejichž známost na jednu noc vyústí v nechtěné těhotenství, manželství a společnou výchovu dvou dětí. Brutálně upřímný a chvílemi vážně temný komediální seriál diváky sice postupně zbaví všech iluzí o romantické lásce, rodičovství a rodinných vztazích, ale zároveň každého dobře připraví na to, že k životu s milovaným člověkem patří i vztek, frustrace a nutkání upít se k smrti.

Oproti jiným vztahovkám Catastrophe nahlíží záludnosti partnerského soužití vyváženě z pohledu muže i ženy. Nedomyšlenými, špatnými a naprosto pitomými rozhodnutími se navzájem zraňují oba partneři a jsou si rovnocennými soupeři i neuvěřitelnou kadencí svých jízlivých poznámek. Autentické výchozí situace, širší kontext a charismatičtí herci ale jejich jednání činí lehko pochopitelným. Totéž platí pro This Way Up, v podstatě nepřiznaný prequel Catastrophe (rovněž z produkce Channel 4).

Psi připomínající Nicolase Cage

Autory Catastrophe a současně hlavními hereckými představiteli, kteří při psaní vydatně čerpali z vlastních vztahových patálií, jsou Rob Delaney a Sharon Horganová. Nevylučují, že se k postavám za pár let společně vrátí, podobně jako Richard Linklater v trilogii Before. Mezitím se hodlají věnovat svým samostatným projektům. Horganová je i výkonnou producentkou This Way Up a Aisling Bea je její dlouholetá kamarádka, což je patrné z jejich perfektní sehranosti ve společných scénách. Ať už si s hořkostí a slzami vyčítají křivdy z dětství, přiopile diskutují o psech připomínajících Nicolase Cage nebo svým due­tem przní kultovní protestsong Zombie za soucitného přihlížení zbývajících členů rodiny, jde o vrcholné momenty epizod.

Bea nicméně situace nikdy netlačí do humorné polohy. Uvěřitelnost je pro ni prioritou. Nebojí se proto občas zpomalit frenetické tempo dialogů a ve vší vážnosti předvést, do jaké izolace mohou člověka uvrhnout jeho pochybnosti, nejistota a melancholie. Svému seriálovému alter egu nenabízí jednoduchá řešení. Protagonistčin život je neukotvené těkání mezi depresí a nadržeností, z něhož nelze ve zdraví uniknout. Lze jej ale učinit snesitelnějším, pokud si navzdory všem úzkostem, neurózám a momentům pompézní trapnosti dokážeme stejně jako Aine zachovat smysl pro humor.