Opičí tenis Alana Partridge

Britský komik, který předběhl Donalda Trumpa

K nejpopulárnějším osobnostem britské komedie posledních třiceti let patří Alan Partridge, smyšlený televizní reportér ztělesněný Stevem Cooganem. Jeho esence entertainmentového hujerství je přirovnávána i k současnému americkému prezidentovi.

„Novinář, spíkr, manžel, otec, všestranná osobnost Alan Partridge je muž s fascinující minulostí a úžasnou budoucností. Jakkoliv vždy plný družnosti, Alan je zdaleka nejšťastnější, když může relaxovat ve svém domě s pěti ložnicemi a výhledem na jih, postaveném na pozemku o třech akrech a s přístupem k soukromému potůčku. Kdo je ale skutečně tato mysteriózní enigma?“ Už nabubřelý, patetický úvod do falešné autobiografické knihy I, Partridge: We Need to Talk About Alan (Já, Partridge. Musíme si promluvit o Alanovi, 2011) skýtá vcelku dobrý vhled do světa nafoukaného arogantního panáka a nekompetentního televizního reportéra přesvědčeného o své nadřazenosti a genialitě.

 

Knowing Me, Knowing You

Alan Partridge je alter ego herce Stevea Coogana, které s ním žije už skoro třicet let. Objevil se v rozhlasových i televizních show, v youtubových skečích nebo celovečerních filmech a patří k nejmilovanějším postavám moderní britské komedie. Cooganova satira na všehoschopné hujery, nesnesitelné narcisy a idioty bez sebereflexe má ale v dnešní době i zřejmé politické přesahy.

Alan Partridge se zrodil při přípravě show On the Hour, parodující zpravodajství, kterou tým kolem skotského scenáristy Armanda Iannucciho natáčel v letech 1991 a 1992 pro stanici BBC Radio 4. Herec Steve Coogan, známý od roku 1988 z politické satiry Spitting Image s mluvícími gumovými loutkami, dostal v pořadu roli sportovního zpravodaje, který si vymýšlí bizarní historky. V televizní verzi stejné show nazvané The Day Today, vysílané v roce 1994, už sporťák Partridge vystupuje jako neschopný tlučhuba s přehnaně noblesním vystupováním, který sice příliš nerozumí sportu, svou neznalost ale dokáže zakrýt vznešenými slovy a absurdními osobními příběhy, které obvykle vůbec nesouvisí s tím, co se děje na obrazovce.

The Day Today se odvysílalo jen šestkrát, ale Partridgeova postava měla úspěch a ještě týž rok se na obrazovce objevuje jeho vlastní talk show Knowing Me, Knowing You with Alan Partridge. Je nazvaná podle písně Alanovy oblíbené skupiny ABBA, z které si vypůjčil i hlášku „ahá“, s níž vítá své hosty. V zeleném blejzru, kravatě a s ulízanými vlasy zde zpovídá celebrity, ale důsledkem jeho neschopnosti a neustálé potřeby být v popředí dopadnou obvykle jeho rozhovory tragicky. V poslední epizodě druhé série pak dojde k tragédii skutečné – Partridge jednoho hosta omylem postřelí a následně přijde o práci.

 

Celebrita z přívěsu

Knowing Me, Knowing You byla povedená parodie na formát televizních talk show založených na verbálním mlácení prázdné slámy a otravné sebeprezentaci. Když se v roce 1997 Alan Partridge vrátil na televizní obrazovku v seriálu Já jsem Alan Partridge, 1997–2002, měl Coogan jedinečnou šanci dostat se své postavě ještě mnohem hlouběji pod kůži. V seriálu sledujeme Alana, který po vyhazovu z BBC a rozvodu uvádí noční pořad na rozhlasové stanici kdesi na východě Anglie a zoufale se snaží vrátit zpátky do showbyznysu. Jeho nápady na televizní pořady, jako je kuchařská show z věznice, opičí tenis nebo sumo z parkovacích zón, které by rád pitchnul, se ale neuchytí. Jeho nabubřelé vystupování a povýšenost celebrity je v přímém kontrastu k tomu, že žije v hotelu (v druhé sérii dokonce v přívěsu) a vrcholem jeho kariéry jsou štěky v reklamách místních firem.

Scenárista Armando Iannucci popsal ­seriál jako „rentgenový snímek muže středního věku a příslušníka Middle England“. Tento termín popisuje britskou střední třídu, která vyznává konzervativní pravicové hodnoty a myslí si o sobě, že je páteří „staré dobré Anglie“. Její příslušníci často sní o společenském vzestupu, ten ale nepřichází, a tak celý svůj čas věnují udržování iluze, že v jejich spořádaných životech je všechno v nejlepším pořádku. Alanovi se musíme smát, je to nafoukaný tupec, byť je nám ho samozřejmě také trochu líto. Zdaleka nejsilnější emocí při sledování tohoto sitcomu je ale trapnost. Ne náhodou je Cooganův seriál považován za praotce tzv. cringe comedy, žánru, jehož humor vychází ze sledování nesympatických idiotů, kteří se před kamerou ztrapňují, ale zároveň je v nich něco velmi křehkého a lidského, takže je nejsme schopni nenávidět. Dvě odvysílané sezóny I’m Alan Partridge vyhrály dvě ceny BAFTA a stejný počet British Comedy Awards a patří mezi nejoslavovanější sitcomy přelomu devadesátých a nultých let.

 

Zábava na prvním místě

Na začátku tisíciletí se Steve Coogan stal úspěšným filmovým hercem, který díky rolím v komediální trilogii Noc v muzeu (Night at the Museum) uspěl i v zámoří. Vracet se k Partridgeovi se mu už údajně příliš nechtělo, přesto mezi léty 2010 a 2011 vznikají rádio­­vé skeče Mid Morning Matters with Alan Partridge, odvysílané na britském digitálním rádiu. Kraťasy pokračují v příběhu bývalé celebrity odsunuté do nočního vysílání stanice North Norfolk Digital, kam si zve bizarní hosty nebo hovoří s posluchači po telefonu.

O celovečerním filmu s Alanem Partridgem se spekulovalo už od začátku tisíciletí a mluvilo se dokonce o velké americké produkci. Nakonec ale převážily pochybnosti o přenosnosti suchého britského humoru do prostředí hollywoodských studií a v roce 2013 vznikl podstatně střídmější a vlastně až nečekaně intimní snímek Alan Partridge: Alpha Papa. Film vypráví historku z rozhlasové stanice North Norfolk Digital, kterou koupí velká multinárodní korporace a začne v ní dělat čistky. Jeden z vyhozených zaměstnanců se naštve a se zbraní v ruce drží celou posádku stanice jako rukojmí. Partridge se octne v roli vyjednávače s „teroristou“, tuší totiž, že by z toho mohl vytřískat mediální slávu, která by mu pomohla v comebacku do celostátních médií. Alpha Papa naneštěstí skončil pro fanoušky spíše zklamáním, byť Coogan se podílel i na scénáři.

O něco zajímavější je televizní speciál Alan Partridge’s Scissored Isle (Rozstřižený ostrov Alana Partridge, 2016), v němž se coby reportér lokální stanice rozhodne zmapovat Británii „malých“ neprivilegovaných lidí, třeba pracujících v obchodních domech. Pokus napojit se na dělnickou třídu je ale samozřejmě nepovedený a skončí snůškou klišé o „každodenním hrdinství malých lidí, kteří vracejí vozíky do stojanů v obchoďácích“. Coogan tu skvěle paroduje reportéry televizních zpráv s jejich falešnými emocemi a nabubřelou empatií. S podobným modelem pracuje i nejnovější seriál This Time with Alan Partridge, jehož první řada byla odvysílána vloni na BBC One a druhá se chystá na letošní rok. Partridge se jako záskok na poslední chvíli dostane k uvádění populární talk show This Time a jako obvykle na sebe strhává pozornost. Seriál sleduje natáčení pořadu v reálném čase, včetně pohledů do studia, když běží přednatočené reportáže, kombinuje tedy dokumentaristický pohled a formát talk show s jejími umělými emocemi a falešnými vztahy.

V roce 2017 byl Partridge zvolen v anketě komiků a komiček nejpopulárnější televizní postavou. Slovo „partridgeismus“ už proniklo i do anglického slovníku a termín „opičí tenis“ je mezi lidmi pracujícími v médiích synonymem zoufale absurdního nápadu na pořad. Sám Partridge je ale dnes víc než jen prototypem ubožáka k zasmání. Coogan s předstihem více než dvou dekád dokázal vystihnout nový typ populistických politiků, kteří manipulují emocemi voličů tím, že je nechají, aby do nich projektovali své pocity ublíženosti. „Smáli jsme se Alanu Partridgeovi a vůbec jsme netušili, že ohlásil éru Donalda Trumpa,“ všímá si v článku pro New Statesmen publicista Daniel Curtis. Stejně jako současný americký prezident nebo třeba strůjce brexitu Nigel Farage je i Partridge neúnavným sebepropagátorem s obdivuhodnou schopností přepisovat dle potřeby vlastní minulost. Je pyšný na svou ignoranci a očividné lži maskuje hrdinským bojem proti korektnosti. A že to Partridgeovi i po všech těch trapasech a pá­dech pořád nějak prochází? Tady platí totéž co u Trumpa – svět je jen reality show a zábava je na prvním místě.

Autor je hudební publicista.