Letos v lednu vyšla u vydavatelství Nová Alternativa, které vede český fotograf, elektronický hudebník a „lovec zvuku“ Jan Kruml, kazeta Kozel 7, doplněná digitálním třískladbovým bonusem s názvem Dialogue de sourds A + B = C (Dialog hluchých A + B = C). Album vzešlo z Krumlovy spolupráce s Philippem Blanchardem, francouzským hudebníkem ovlivněným zejména ranou musique concrète. Umělci i jejich rodiny se dlouhodobě přátelí a navštěvují a při společně strávených chvílích – ať už v přírodě či v domácnosti – často vznikají nahrávky nejrůznějších zvuků. Ty pak procházejí četnými elektronickými úpravami a putují, mnohdy opakovaně, mezi počítači obou tvůrců. Na albu Kozel 7 je záznamů ze společných setkání hned několik.
Oba hudebníci považují field recordings, tedy nahrávání reálných zvuků, za výsostně svobodnou disciplínu, zároveň si ale uvědomují, že tato svoboda naráží na globální zamoření hlukem. Kruml již léta vytváří zvukové deníky z cest, v nichž pracuje se zvukem podobně jako jiní s fotografiemi či popisy míst. „Jsou to akustické momentky, ve kterých záznam může být kratičký, ale může trvat i docela dlouho. Při zpětném poslechu se mi vždy okamžitě vybaví daný okamžik a konkrétní místo,“ prozradil Kruml v rozhovoru zveřejněném na facebookovém profilu pořadu Bawagan, který vysílá internetové rádio TLIS.
První strana kazety patří právě Janu Krumlovi. Ve druhém tracku La neige et le bruit (Sníh a ticho) se ozývá strašidelný zvuk způsobený pohybem sněhu odtávajícího ze střechy Blanchardova domu. Zasněžené vrcholky hor se ostatně objevily i na přebalu kazety, jehož autorem je Hervé Burret. Třetí, velmi minimalistická skladba Nostalgie je ohlédnutím za dobou bez všudypřítomných kamer, které dnes sledují veškerý městský život. V kompozici se odráží paranoia z nemožnosti úniku a zároveň podvědomý strach z „dopadení při činu“. Autor při skládání zvolil způsob práce, který jinak využívá zejména u svého projektu Instinct Primal, tedy mixování zvuků ve velmi pozdních nočních či brzkých ranních hodinách v jakémsi polospánku. Právě tento stav mezi snem a bděním mu pomáhá docílit až hypnotického efektu.
Úvodní track strany B je vzpomínkou na společný výlet do Sázavského kláštera – Philippe Blanchard se zde pokusil ve zvuku zhmotnit tamního genia loci. Z českého prostředí ostatně pochází i název alba: francouzský experimentální hudebník si totiž oblíbil velkopopovické pivo. A počáteční písmeno K a číslice 7 navíc odkazují k francouzskému označení pro audiokazetu. Nejprve undergroundová, později masově užívaná zkratka K7 se foneticky vyslovuje stejně jako hudební nosič – „cassette“. O tom, jak probíhá spolupráce mezi tvůrci, svědčí Blanchardův track A Snowball’s Chance in Hell, jenž je založen na záznamu pocházejícím z velké pařížské prvomájové demonstrace, ale kromě změti lidských výkřiků obsahuje také upravený zvuk vrzajících dveří, který Blanchardovi poslal Kruml.
Dodejme, že všechny skladby alba mají totožnou stopáž – čtyři minuty a třiatřicet sekund –, která samozřejmě odkazuje k Johnu Cageovi a jeho ikonické skladbě 4’33’’, v níž předvedl „hrající ticho“. Tři bonusové tracky, jež se dají poslechnout a stáhnout na bandcampovém profilu labelu, vznikly prostým smícháním Krumlových a Blanchardových stop bez jakýchkoli dalších úprav. „Dialog hluchých“ byl tedy vytvořen jednoduchou metodou, ale výsledek je velmi působivý.
Autorka je portugalistka.