Houby a stromy - ultimátum

Co člověk, to jiná představa o lese. Pro přírodní národy je les hlavně domovem, pro vyspělé průmyslové země spíše zdrojem dřeva, případně různých druhů zábavy. V obou případech má ovšem les znaky něčeho tajemného. V tom prvním se lidé s lesem naučili žít, v tom druhém žijí vedle něho. Nadřazenost, s níž shlížíme na les a jeho obyvatele, lze demonstrovat například na výroku bývalého poslance sociální demokracie Františka Brožíka, jenž si za něj vysloužil v roce 2001 Zelenou perlu: „Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace – fantasticky si při tom vyčistím hlavu.“ Dalším výtečníkem je dopravní poradce Jaroslav Mencl, který získal Zelenou perlu v roce 2008 za svůj názor na stromořadí podél silnic: „My v současné době připravujeme vznik občanského sdružení pod názvem Stromy zabíjejí, protože lidí, kteří skončili svůj život na stromech, neustále přibývá.“

Ještě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky