Nemožnost westernu

V povídce Ondřeje Škrabala shrnuje své životní úspěchy herec, který se proslavil záškubem ruky, s nímž ve slavném revizionistickém westernu sahal po své zbrani. „I kdyby byl tento pohyb tím jediným, co ze mě zbude, pak ze zbytku filmu nezbývá prakticky nic kromě kulis.“

Kdysi jsem se proslavil určitým pohybem ruky.

Nebylo to nic zvláštního. Krátký švih – náznak pohybu – a pak nepatrný protipohyb zápěstí. Každý už to dnes ví: Nezáměrné cuknutí a chvilkový reflex. Přesto mi dodnes nikdo neupřel autorství tohoto pohybu. Stále mi ho připisují k dobru. Já jsem ho vždycky bral jako jeden ze svých úleků, kterých jsem se chtěl od dětství postupně zbavovat. Pohyb se proslavil zcela nezávisle na mně, přesně tak, jak se objevil.

Ve filmu, který dodnes všichni znají jako film s mým pohybem ruky, hraju osamělého člověka se zbraní a kloboukem. Jezdím zásadně na koni, a když je to nutné, jsem připraven kdekoho zastřelit. Oslovují mě, jak se patří. Jako v každém westernu zde za veškerým násilím existuje představa nějaké spravedlnosti. Všichni jí rozumějí, dá se nahlédnout z odstupu. Western má vlastní pravidla.

Můj pohyb ruky v tomto filmu představuje zásadní výkon spravedlnosti. Není třeba převyprávět celý příběh. Podstatné je, že tento …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky