Tak nám posunuli Magnésii… Je to jako posunout si čepici do čela, aby vám slunce přišlo do očí až na podzim. O shromáždění velkého počtu osob jde přitom jen při předávacím ceremoniálu, jenž však bývá rok co rok zaměnitelně stupidní. Mohli jsme se těšit, jak se rozhýbe debata, přečíst si v izolaci z displeje, co říká výsledkům soutěže Marta Ljubková, co Josef Chuchma, co Jiří Zizler (ten se ale s takovými záležitostmi nezahazuje – a má recht). Fankluby básníků z Hané si se znepřátelenými povídkáři z Chodska mohli povyměňovat hebefrenické ikonky. Leč nestane se – bude se čekat, až opadá listí, jež se pořádně ještě ani nezazelenalo. Nebozí knihkupci si tak nedají oceněné tituly do výloh, aby přikryli karanténní prach sedající na skripta z Vysoké školy ekonomické. Jen ta minerálka bude protékat přes pokladny obchodních řetězců, jako když „hučí po lučinách“.