Peruánský básník Guillermo Chirinos Cúneo prožil značnou část života v blázincích a za tu dobu mu vyšla jen kniha Idiot Apokalypsy. Posmrtně je však objevován a ceněn novou generací básníků: „Tohle je moderní evangelium: slova pro lidi, metafyzika je pro vědátory, metafora pro zahrady a hovno pro nikoho.“
I
Červená báseň ve městě
Na majáku a moři a větru bez konce.
Ženo ze soli a slámy a větru zahřátého tím,
jak se v mžiku zmocnil tvé okřídlené trubice.
Ach, byla by úžasná žízeň… bezesného Apače!
Ženo z rýže a slámy a měkkého mechu,
v korálu vycházející a mlhavé luny,
v modrém a bledém soumraku,
ženo z anýzu a skřivánčí vůně…
Ach, bylo by úžasné hryzat tvou růžovou kouli!
Žízeň na rvaní trávy s pusou mezi tvýma
nohama,
na zmocnění se tvého těla ze sádry a z ryb.
Ó rudá kůže v teplých obloucích a ve zvonech!
Ach, byl by úžasný kalich záliv mezi růžemi!
Ženo z nudy a slámy a vápna a šupin.
Opilá a pozemská žízni po čistotě a panno.
Rybářko bílých vesel ve zdivočelém člunu.
Ach, bylo by úžasné hryzat svět ve tvém světě!
II
Loutky
Ubožáci. Nebohé vykloubené loutky.
A špinavá děvka za úsvitů kašle u cigaret,
nádherně poničená a špinavá, trhající se
v panenském …
