Idiot apokalypsy

Peruánský básník Guillermo Chirinos Cúneo prožil značnou část života v blázincích a za tu dobu mu vyšla jen kniha Idiot Apokalypsy. Posmrtně je však objevován a ceněn novou generací básníků: „Tohle je moderní evangelium: slova pro lidi, metafyzika je pro vědátory, metafora pro zahrady a hovno pro nikoho.“

I

Červená báseň ve městě

Na majáku a moři a větru bez konce.

Ženo ze soli a slámy a větru zahřátého tím,

jak se v mžiku zmocnil tvé okřídlené trubice.

Ach, byla by úžasná žízeň… bezesného Apače!

 

Ženo z rýže a slámy a měkkého mechu,

v korálu vycházející a mlhavé luny,

v modrém a bledém soumraku,

ženo z anýzu a skřivánčí vůně…

Ach, bylo by úžasné hryzat tvou růžovou kouli!

 

Žízeň na rvaní trávy s pusou mezi tvýma

nohama,

na zmocnění se tvého těla ze sádry a z ryb.

Ó rudá kůže v teplých obloucích a ve zvonech!

Ach, byl by úžasný kalich záliv mezi růžemi!

 

Ženo z nudy a slámy a vápna a šupin.

Opilá a pozemská žízni po čistotě a panno.

Rybářko bílých vesel ve zdivočelém člunu.

Ach, bylo by úžasné hryzat svět ve tvém světě!

 

II

Loutky

Ubožáci. Nebohé vykloubené loutky.

A špinavá děvka za úsvitů kašle u cigaret,

nádherně poničená a špinavá, trhající se

v panenském …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky