Příroda versus svoboda - ultimátum

Už čtrnáct let jako stráž ochrany přírody hlídám na jaře sokoly při hnízdění. Lidmi vyplašení sokoli totiž opouštějí snůšku a vejce mohou zachladnout. Na první pohled by se mohlo zdát, že nic není jednodušší než zajistit ochranu hnízda. Sokoli však potřebují k nerušenému vyhnízdění klidný kruh o poloměru zhruba 300 metrů – a to je v Česku skoro nesplnitelná podmínka.

V civilizovaném světě – příkladem budiž Monako – stačí i v nechráněném území umístit ceduli se zákazem vstupu. Všichni ji respektují a nikdo tu nehlídá. Nikdo také nediskutuje o ztrátě svobody pohybu. Většina chápe, že na přírodu je potřeba brát ohled. U nás ovšem i v těch nejchráněnějších rezervacích, kde je povolen pohyb pouze po turistických stezkách, ročně porušují zákaz tisíce lidí zcela bez skrupulí. Ochrana přírody je tak nucena celou hnízdní oblast včetně nepovolených přístupů opáskovat, vyvěsit všude zákazy vstupu a ještě domluvit hlídače, kteří každodenně chytají a vracejí všechny, kdo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky