Zaječí způsoby - na mezi

Říká se, že v antropocénu již nelze zažívat pastorální idylu života jako rozhovoru přírody a člověka, neboť tento dialog se změnil v samomluvu. Každé životní prostředí je tak či onak přetvořeno člověkem, jeho touhami, produkty a odpadky. Lidé mají ve všem prsty, idylické časy jsou pryč. O jejich odchodu se dosud mluvilo mezi ekology nebo třeba v souvislosti se současnou přírodní poezií, s nástupem pandemie ale mnohé věci dosud bezpečně uklizené někde v básničkách vystoupily do zjevnosti. Můžeme se jich dotknout, říznout se o ně, něco od nich chytit.

Idyla je pryč. Na parkovištích u hradů a zámků hoří pneumatiky a municipální bojůvky stavějí barikády, aby lidé z měst nemohli rozsévat virus… Na jedné straně těch zátarasů skály, lesy, klid, na druhé straně paneláky, beton a strážníci s nesnesitelným tikem. A tak je to všude. Francouzská spisovatelka Marie ­Darrieussecq nedávno přispěla do týdeníku Le Point denními záznamy o svém pobytu na venkově, mimo jiné o tom, jak …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky