Obrovský rostbíf z člověčiny

 

Dva básnické cykly původem běloruského básníka zpřítomňují děs a tíseň, které souvisí s politickými událostmi v jeho domovině. Tragédie, které se zde každý den dějí, se ve verších Sjarheje Pryluckého jeví podobně osudově jako události řecké mytologie: „Romanovi to utrhlo ruku// jsou svědkové/ je nahrávka z průmyslové kamery/ ale nejsou soudci/ a není zákon“.

Eurydika se neohlíží

I

Eurydika v bílé kabině lanovky

zalité po kotníky krví

stoupá do ráje klečí na kolenou

popel jejích vlasů sype se na podlahu

tam dole ji dlouho vyslýchali

trhali nehty

těhotnou ji bili do břicha

než ji propustili

do nového domu muže

 

II

všichni kdo se tu proměnili v popel

mluví se mnou po nocích

a ve dne mě nenechají soustředit

když krájím maso čtu noviny

zašívám díry v košili

zní nerovný sbor hlasů

přerušují se navzájem

přecházejí do pláče

 

III

pláču a před nikým se neschovávám

zalévám srdce až po okraj

dokud nepřeteče

teď je to norma

teď …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě