První květnový týden se stranické vedení Komunistické strany Číny obracelo k mládeži a vytyčilo její „historickou misi“, tedy povinnost převzít zodpovědnost a „neochvějně bojovat za vlast, národ, lid a lidstvo“. Přestože Si Ťin-pchingova slova pocházejí z půlky dubna, čínský stranický tisk je společně s dalšími výroky generálního tajemníka na adresu mládeže sesbírané za osm let jeho vlády znovu vydává právě teď. V úterý 4. května totiž uběhlo 102 let od takzvaného Hnutí 4. května (Májového hnutí), což byla kulturní a intelektuální reformní síla, kterou lze snad označit za velmi mírnou předzvěst kulturní revoluce. V reakci na katastrofální výsledek vyjednávání ve Versailles (přestože Čína stála na straně Dohody a na evropská bojiště vyslala dělníky i vojáky, západní mocnosti přiřkly Japonsku německé kolonie v Číně) tehdy vznikl na tehdejší poměry radikální program odvrhnutí tradiční kultury i jazyka a modernizace v duchu západní tradice včetně demokratizace. V tomto prostředí se zrodil Marxistický kroužek, první skupina intelektuálů a studentů věnujících se Marxovu učení. Právě z jeho řad pochází část prvních zakladatelů Komunistické strany Číny, jejíž 100. výročí se letos ve velkém už od února slaví. Stranické kádry a tisk se tak obracejí jak k současným i historickým mladým lidem, tak k časopisu Nové mládí, který je produktem Májového hnutí. Agentura Nová Čína v duchu oslav obou výročí vydala 3. května medailonky tří mladých lidí, které stranická historie považuje za významné. Kromě hrdinného vojáka Rudé armády zmínila jednoho ze zakladatelů strany Li Ta-čaa (druhý, možná významnější, zakladatel Čchen Tu-siou, který založil také Nové mládí, zmíněn být nemůže, jelikož byl ze strany v roce 1929 vyloučen jako trockista) a autora vážné hudby Sien Sing-chaje, jehož skladby byly využívány pro politické účely například během Kulturní revoluce. Výběr je to poměrně široký, ale důležitá role v historii strany je všem třem společná, stejně jako poměrně brzká smrt v první polovině 20. století. Mladí lidé a studenti měli v moderní historii Číny vždy důležité místo, což Májové hnutí jen podtrhlo. I proto například v roce 1989 nikdo nevěřil, že by armáda mohla začít do demonstrantů střílet. A i proto dbá strana stále více na takzvanou vlasteneckou výchovu, pěstování „rudého turismu“ (tedy návštěv míst spojených s historii ČLR a KS Číny) a studenty v zahraničí přísně kontroluje. Nyní se navíc začíná bojovat o demografickou udržitelnost země, která podle některých zpráv letos poprvé začala vymírat. Podobně jako u nás si totiž mladí nemohou dovolit více dětí (i když jim to zákony konečně umožňují), případně je nechtějí, protože si raději hodlají užívat života.
Na zimní olympijské hry se ČLR připravuje již několik let. Také v Česku jsme mohli zaregistrovat snahu propagovat pekingskou olympiádu. Jaromír Jágr se dokonce v rámci jedné ze Zemanových cest do ČLR stal ambasadorem čínského hokeje právě v kontextu her v roce 2022, za což si ovšem vysloužil poměrně drsnou kritiku. Nepříliš slavně také dopadl čínský hokejový tým v české první lize: nebyl schopný vyhrát jediný zápas a čeští hokejisté si na situaci stěžovali, a to s ohledem jak na férovost celého projektu, tak na mizernou kvalitu hry. Na mezinárodní úrovni se ale dostala pekingská olympiáda do hledáčku veřejnosti až v posledních dvou letech, kdy sílí kampaň za bojkot her kvůli lidskoprávní situaci v zemi (hlavně s ohledem na genocidu Ujgurů a dalších nečínských etnik v Sin-ťiangu), do níž se zapojili kromě aktivistů a neziskových organizací i někteří západní sportovci. I proto byla pro čínskou propagandu tak důležitá podpora ze strany Španělska, jehož olympijský výbor zaslal do Pekingu podpůrný dopis, plný chvály na letní olympijské hry, které v čínském hlavním městě proběhly v roce 2008. Informoval o ní Lidový deník 3. května. S blížící se událostí podobných dopisů jistě přibude, stejně jako výzev k bojkotu. A bude se stupňovat i nátlak čínských orgánů a médií na státy, organizace a konkrétní sportovce. Pro ČLR jde především o otázku prestiže a národní hrdosti, takže hladký průběh olympiády nesmí nic ohrozit, jako se to stalo například v případě domácích protestů v roce 2008.
Od roku 2018 v ČLR probíhá z vůle nejvyššího vedení kampaň, jejímž cílem je potřít organizovaný zločin a gangsterské praktiky. Zaměřuje se především na lokální úroveň, kde centrální moc není tak silná, a k nechvalně proslulým excesům kampaně patří i tlak na učitele ve školkách, aby u dětí horlivě potírali náznaky gangsterského chování (pro podporu gangsterství je v ČLR například zakázán animovaný seriál Prasátko Peppa). Jelikož právě letos by měla kampaň úspěšně skončit, vrcholí i její propagace a glorifikace, což dokazuje text v listu Nan-fang Čou-mo ze 4. května. Informuje o novém filmovém trháku nazvaném Vymetání černoty: Rozhodující bitva. Jde o příběh, v němž morálně čistý, pracovitý a skromný okresní stranický tajemník bojuje s místním poslancem, jenž skrze své vysoké postavení zneužívá místní a kazí je hazardem, drogami a má pod palcem místní veřejnou bezpečnost. Překvapivého konce se asi divák nedočká, zato by si měl v ideálním případě odnést pocit, že dobro zvítězilo nad zlem. Zajímavé na tomto propagandistickém snímku je především to, že jde do kin ještě před ukončením a zhodnocením celé kampaně; obvykle se tento žánr omezuje spíše na dávnější období, neboť v takových případech je stranický pohled na historii již pevně definován.