Skupina Medvedkin (Groupe Medvedkine) bylo neoficiální označení několika asociací a platforem vytvářejících kolektivní filmy a organizujících veřejné debaty, které dávaly prostor k vyjádření dělníkům, odborářům i filmařům na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století ve Francii. Hnutí se rozšířilo také do Alžírska a Chile. Impulsem pro vznik skupin bylo spojení s produkční dělnickou kooperativou SLON (Société pour le Lancement des Oeuvres Nouvelles – Společnost pro uvedení nových děl).
Platformy vznikaly vždy v místech společenských nepokojů a za nejaktivnější je považována skupina Besançon, které je připisováno osm snímků: À bientôt, j’espère (Na shledanou, doufám, že brzy, 1967–1968), Classe de lutte (Bojující třída, 1969), Rhodia 4/8 (1969), krátké filmy Nouvelle société N° 5–7 (Nová společnost č. 5, 1969; 6, 1969; 7, 1970), Lettre à mon ami Pol Cèbe (Dopis mému příteli Polu Cèbovi, 1970), Le Traîneau-échelle (Žebříkové sáňky, 1971).
Inspirací pro vznik těchto skupin byla práce Alexandra Medvedkina (1900–1989), sovětského filmového režiséra a zakladatele avantgardního filmového pojízdného ateliéru. Kinopojezd (Kinovlak) byl složen ze tří železničních vagónů, které zahrnovaly obytný oddíl filmového štábu, laboratoř, střižnu, kinosál, dílnu animovaného filmu, sklad osvětlovací techniky, tiskárnu (vlak vydával vlastní noviny) a garáž. Kinopojezd poprvé vyjel v lednu 1932 a s heslem „Dnes natáčíme, zítra promítáme“ putoval napříč Sovětským svazem po největších stavbách první pětiletky.
Štáb vlaku produkoval žánrově rozmanité krátké filmy (dokumenty, komedie, fejetony, kreslené snímky) a hlavně poskytoval filmový materiál dělníkům, kteří film používali k zachycení vlastních problémů, k jejich reflexi a následnému hledání řešení. Na konci roku 1934 byl projekt zastaven. Za necelé tři roky vyrobil Kinopojezd 116 krátkých filmů, z nichž se dochovalo pouze 28.
Jeden z důležitých protagonistů skupiny Medvedkin, režisér Chris Marker (1921–2012), natočil v roce 1993 snímek Le Tombeau d’Alexandre (Alexandrův hrob), který je poctou Alexandru Medvedkinovi.
Jméno Alexandra Medvedkina, které se cyklicky objevuje v dějinách filmu, je určitým zpochybněním dělení kinematografie na uzavřené žánry, popřením hranice mezi tím, co se dá a co nedá natočit, a nakonec také vymazáním bariér mezi těmi, kteří mají právo na film, a těmi, kterým je takové právo odepřeno.