Pastýři, výjimky, uprchlíci

Teigeho revoluční teorie a Šaldovy levicové ideje

Hybnou silou myšlenkového vývoje Karla Teigeho byl svár mezi dobrodružstvím a řádem, osvobozováním života a přestavbou světa. Ač svůj postoj k revoluční teorii v průběhu let měnil, zůstával přesvědčen, že budoucnost patří komunismu. Jak toto přesvědčení formoval dobový vliv F. X. Šaldy na levicové intelektuály?

„Doba se rozlomila. Za námi zůstává starý čas, odsouzený k zpráchnivění v knihovnách, a před námi jiskří nový den.“ Takto začíná kolektivní prohlášení, z něhož se čtenáři Pražského pondělí 6. 12. 1920 dozvěděli o založení Uměleckého svazu Devětsil. O týden později už boje o Lidový dům, generální stávka a stanné právo nenechávaly nikoho na pochybách, že „rozlom“ je po čertech reálný. Zde se však píše o umění – sice sociálně třídním, respektive revolučním, přece však umění. Lidem, kteří se s autory prohlášení znají, avšak nechtějí se znát k jejich světonázoru, je zatěžko přijmout apodiktický ráz textu. Karel Čapek sice Karlu Teigemu ještě v roce 1921 v Musaionu otiskne manifest Obrazy a předobrazy, neodpustí si však redakční poznámku, že nový „řád světa“ nám „k ničemu nepomůže“, mluvme proto raději „o řádu v malířství“. Václav Nebeský, uměnovědec a kritik z Čapkovy generace, zase ujišťuje, že „život nedělí se …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě