Znamení zrodu

Jak se měnil příběh o vzniku KSČ

Komunistické dějepisectví přispělo do debaty o zrodu KSČ pojmy „hegemonie“ a „změšťanštění dělnické aristokracie“. Ty byly mladšími historiky kulturalizovány a spolu s generačním pojetím pomáhají představit formování strany jako příběh o kulturním konfliktu mezi generacemi a vrstvami dělnictva.

V předlistopadovém marxisticko­-leninském dějepisectví byly rozkol sociální demokracie a následné založení KSČ interpretovány ve dvou zásadních dílech. V práci Dějiny Komunistické strany Československa (1961), jež je podle historika Vítězslava Sommera paradigmatickým textem poststalinské fáze stranického dějepisectví, byl výklad vzniku KSČ rámován paranoidním vyprávěním o nepřetržitém zápase revolučních vůdců proti spiklencům, zradám reformistů a intrikám buržoa­zie. Druhý výklad představuje normalizační dílo Od Heinfeldu ke vzniku KSČ (1986) od Jana Galandauera, v jehož narativní struktuře je založení komunistické strany s odstupem analyzováno jako střet dvou dějinných tendencí, přičemž sociální demokracie představuje odpadlíky od třídnosti a marxismu, zatímco komunisté jsou dědici těch nejrevolučnějších tradic. V obou případech jde však o narativy legitimizující diktaturu KSČ a vycházející z mentální struktury politického náboženství marxismu­-leninismu, založené …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě