LP, Daemon T.V. 2021
Je to jako s láskou – zárodky vkusu se rodí brzy a pak nás celý život pronásledují. Předobrazy procházejí jedinci i generacemi, množí se, deformují a vedou nás ke kýči. Uvedu příklad. Je jaro 2021, módě vládne retro, médiím covid, hudebnímu průmyslu trap, a když moje dítě, v jehož hlavě trvale flexí youtubeři, každých pět minut zaječí „skrrr, skrrr“, nepokládám to za mentální poruchu, ale hodnotovou afirmaci. Svět se zkrátka žene kupředu a já s ním. Přesto jsem skoro dojatý, když potkám dvacetiletého pankáče – evidentně vola, který se rozhodl dohnat, co zaspali jeho rodiče. A jakmile narazím na afektovanou puberťačku v obřích martenskách, pocítím skoro mateřské pudy. Co se dá dělat, je mi čtyřicet a stačí mi zahlédnout leopardí vzor na legínách, abych podlehl své rané kulturní identitě. S hudbou je to stejné – stačí málo, vlastně jen pár znaků. Du Blonde, nonbinární glam-punk-indie šikulka z Newcastlu, tvoří tak, že si bere, co se jí líbí. Její nové minialbum působí, jako by vzniklo v secondhandu: jméno – Blondie, makeup – Kiss, hudba – Pixies, zpěv – Shirley Manson (která navíc hostuje ve skladbě Medicated). I nostalgii je třeba čas od času omlazovat a odbarvená hudebnice s lehce delikventním kontraaltem má šanci stát se po Debbie Harry a Alison Mosshart další rockovou múzou (klonem klonu), navíc s příjemně sardonickým smyslem pro humor. „Pojď, vytvoříme spolu nechutný burger z lidského masa,“ mumlá zmutovaný hlas v lovesongu Smoking Me Out. Takové svádění má pořád něco do sebe.