O síle atrakcí a zábavy

David Fincher a Tim Miller si zase dělají, co chtějí

Druhá série úspěšné antologie animovaných povídek Love, Death & Robots ukazuje, že ve sci­-fi příbězích jde o víc než jen o lásku, smrt a roboty. To však nic nemění na tom, že se její tvůrci až příliš často právě s těmito třemi atrakcemi spokojili.

V roce 2008 David Fincher ohlásil, že ve spolupráci s tehdy začínajícím animátorem a režisérem Timem Millerem plánuje natočit remake kultovního animovaného povídkového filmu Heavy Metal (1981). Projekt měl ovšem problémy s pokrytím ­nákladů, a oba tvůrci tak obrátili svou pozornost jinam. Po úspěchu Millerova celovečerního debutu Deadpool (2016) se rozhodli společný projekt oprášit. Výsledkem bylo osmnáct krátkých animovaných snímků zaštítěných Netflixem. Přestože dostali naprostou svobodu, není Love, Death & Robots stylově tak vyhraněný projekt, jako byl zmíněný Heavy Metal. Ten vycházel z výtvarné tradice slavného stejnojmenného komiksového magazínu, do nějž v době jeho vzniku přispívali například Enki Bilal, Guido Crepax nebo Milo Manara. Seriál nenabízí mezi svými animátory žádné velké jméno, a pokud můžeme mluvit o nějaké převládající stylové tendenci, je to rozvíjení počítačové animace a vizuá­lu moderních videoher, sem tam ozvláštněných vlivem japonského anime. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky