#13/2021

bělorusko rok poté

editor
Vydání: 23/6/2021
editorial

Když v roce 1988 můj bratr emigroval do Francie, hrálo v tom roli přesvědčení, že v Československu reálný socialismus jen tak nepadne, což mu otec v telefonických hovorech z Prahy potvrzoval ještě v průběhu roku 1989. Když loni začaly masivní protesty proti Lukašenkově diktatuře v Bělorusku, zdálo se naopak, že tamní režim, který působil podobně „věčně“ jako kdysi ten československý, přece jen začíná ztrácet dech. Z dnešního pohledu se to ovšem jeví jako přehnané očekávání. A právě situaci v Bělorusku „rok poté“ se věnuje aktuální číslo A2, připravené ve spolupráci s překladatelem a básníkem Maxem Ščurem. Ukazuje se, že paralel mezi Čechy a Bělorusy je celá řada; oba malé národy ostatně obývají prostor mezi Západem a Východem, takže není úplně jasné, kam vlastně patří, a často se dostávají do vleku historických událostí, které přicházejí zvenčí. Spisovatelka Hana Sevjaryněcová ve svém eseji záměrně operuje se spornou kategorií „národní povahy“ a mimo jiné podotýká, že „Bělorus umí být kýmkoli – podle toho se pozná, že zůstal Bělorusem“. Ani tento postoj není Čechům (kteří v dění v Bělorusku leckdy hledají potvrzení vlastních snů o sametové revoluci) zdaleka cizí. „Byla by chyba myslet si, že společnost je dnes rozdělena na světlo a tmu,“ píše dále Sevjaryněcová – a my dnes dobře víme, že takhle jednoduché to nebylo ani u nás v listopadu 1989. Pankáč, spisovatel a kadeřník Sjarhej Kalenda si v rozhovoru čísla klade otázku, „nakolik morální je za současných okolností sedět a psát povídky nebo knihy, když je tolik lidí zatčeno“. Redakce A2 se naštěstí nachází v Praze, nikoliv v Minsku, takže podobné dilema řešit nemusí a může vsadit na to, že i psaný text má v boji za svobodu své místo.

komentář

Solidarita s ručením omezeným

...
recenze čísla

Podivná hra nerdů

Dokumentární seriál Q: V oku bouře

literatura

Bělorus Prahou zklamaný

Emigrantský román Viktara Valtara

Nejlepší místo - sloupky psané na vodu

...

Po ránu, mimo nadání

Nad povídkami Petra Borkovce

Ruská stopa Jiřího Červenky - literární zápisník

Už zase Litera?

OK, boomer, ale chybí tu diskuse o literatuře

V normalizačních kulisách

Listopád Aleny Mornštajnové

film

Elegie za porouchaný svět

Komu patří země nomádů?

Podezřele hladká šichta

Western jako v pavoučí síti

hudba

Deset let Sonoscopie

Od portugalského futurismu k invazi defektních robotů

Snít o pussy power

Emancipovaný hyperpop Ashnikko

výtvarné umění

Hlavou proti zdi

Současné politické umění v Bělorusku

galerie

Alexandr Kišenko a Michail Savickij

esej

Bělorusové a (r)evoluce

O národní povaze a strategii přežití

rozhovor

Pracuji, abych se nezbláznil

Se Sjarhejem Kalendou o psaní, solidaritě a manuální práci

...
beletrie

Vězeňský deník

Útek a osnova

zahraničí

Hybrid jménem Podemos

Co věští odchod Pabla Iglesiase?

par avion

Z běloruských médií vybral Miroslav Tomek

společnost

Mezi Hegelem a Leninem

Ortodoxní marxista György Lukács

Nesamozřejmost evropanství

Tony Judt o Evropské unii

Černobyl a krmení holubů

Ekologie a ekologové v dnešním Bělorusku

veřejný prostor

Aby města přežila

S Janem Blažkem o městském plánování v době klimatické krize

...
odpor

Ne znamená ne

Řečové akty a sexuální násilí

...

Udržitelná trička? - ultimátum

minirecenze

Alice Vincentová: Přesazená

...

Martina Sľúková: Synchroironizovaný muž

...

minirecenze

Osudná džungle

...

Petr Boček, Honza Vojtíšek (eds.): Umrlčí věnec

...
eskalátor

eskA2látor 1

...

eskA2látor 2

...

eskA2látor 3

...