Útek a osnova

Námětem loňského románu spisovatelky Evy Vežnavec Pro co si jdeš, vlku? jsou osudy jedné běloruské rodiny ve 20. století. Hlavní hrdinka rekonstruuje vyprávění své babičky, na jejíž pohřeb přijíždí ze zahraničí. Úryvek se týká porevoluční doby mezi lety 1918 a 1922.

Oj, bohatí byli ti Bahalevičové. Jejich benjamínek Sauka – ten byl nejrozmazlenější, všechno bylo pro něj. Jen se uč, Savičko, jen se obleč, Savičko. Byl ještě malý a už mu ­Hirsch z Ljaskavičů šil oblečky. A ten Sauka byl ti teda zapálený. Většího Bělorusa nebylo. Když do Zarečča přišli Poláci, ve dvacátém nebo už v devatenáctém roce, furt s nima něco pekl. Co se s nima taháš?

Nejdřív, jak ti Poláci přišli, tak to nebylo špatný. Všechny rodiny drobné šlechty, ze statků, ze samot, ty všechny podporovaly Poláky. I Bahalevičové. Všichni tihle evičové a ovičové, kam my se na ně hrabeme. Když mužik chodí v láptích, bude se jmenovat Lašč, Šardyka, Chenta nebo Žur, Zajac, Halčeňa nebo Ščarbačeňa. A když to je ovič nebo evič, tak to je šlechtic a my mu nejsme rovní! Takže se Bahalevič přidal k Polákům. Pořád od nich nosil letáky, jak to tam pěkně psali. „Přicházíme k vám, abychom vás zachránili před smrtí hlady, kterou vám nese bolševismus, když vám zabavuje poslední …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě