Už zase Litera?

OK, boomer, ale chybí tu diskuse o literatuře

Máme za sebou patrně největší tuzemskou literární událost roku. Na počátku června byly uděleny knižní ceny Magnesia Litera. A opět se vtírá otázka, zda obraz spisovatelů přebírajících ohromné makety šeků nezastínil to nejdůležitější – diskusi o tom, co pro nás literatura znamená a jak ji chceme hodnotit.

Vyhlašování Magnesie Litery provázejí kontroverze už od jejích začátků před dvaceti lety – kritizována bývá pravidelně za nejasnost kritérií, podle kterých poroty vybírají tituly, kontroverze vyvolává její komerčnost nebo naopak akademismus. Jak před dvěma lety v Respektu zdůraznila kritička Eva Klíčová, největším problémem je dlouholetá rezistence organizátorů ceny vůči moderování jakékoli diskuse. Slyšíme jen ujišťování, že cena přece slouží tomu, čemu sloužit má, neboť prodeje oceněných knih stoupají; případně narazíme na udivené reakce některých porotců, že jejich výběr bereme vážně – vždyť je přece jasné, že se odvíjí vždy od toho, kdo zrovna sedí v porotě. Ano, porotci to mají těžké, ale kdo dneska nemá?

Na druhou stranu mi vždy přišlo trochu směšné, že se po každém vyhlášení nominací na Literu objevila spousta komentářů na téma, která kniha ve výběru chybí. Nominací za prózu je pouze šest, za poezii jsou dokonce jen tři, a tak se do užšího výběru logicky …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky