Jestli je ti z toho smutno, tak přijď k nám

Krátké povídky Báry Bažantové vykreslují v atmosféře „marasmu, sociální i ekologický katastrofy“ portréty lidí, kteří se vymykají šosáckým představám o „slušných“ lidech. Popisují každodenní i vypjaté momenty ze životů blízko okraje, které plynou nespoutaně a plně, ale současně jsou bezradné a ztracené.

Jestli je ti z toho smutno, tak přijď k nám

Hodiny se vlečou a měsíce, roky mezitím ne­úprosně cválají ztichlými městy i odhlučněnou krajinou. Pod oknama Paláce Morava se rozprostírá brownfield s hromadou odpadků. Jsou koncentrovaný hlavně na jednom místě, tam, kde minulý léto někdo bydlel. Možná to tam zůstalo po něm. Možná to nejsou odpadky, ale majetek. Z vlastní zkušenosti vím, že to, co někdo pokládá za hromadu harampádí, může pro druhýho být truhla plná pokladů, ošacení, materiálu. Když člověk žije v bídě, věci nemají dlouhou dobu trvanlivosti, a když už se podaří je přechovávat, začnou vypadat jako smetí. Barvy vyblednou, železo zreziví, dřevo zetleje a všechno nasákne pachem potu, prachu i ulice. Oblečení jako by bylo věčně navlhlý a pod vrstvy svetrů se jenom těžko dostává teplo. To ze slunce i to lidský. Hroší kůže, kterou vytvoří chudoba a nekonečný nedostatky, drží lidi, co jsou blízko u dna, dál od těch ostatních, strach ze všech stran vytváří tlustou clonu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě