Agnieszka Wolny-Hamkało a Katarzyna Szweda patří v Polsku k nejvýraznějším básnířkám mladší generace. Szweda se v debutu s titulem Bosorka noří do lesů, řek a paměti rodných Nízkých Beskyd, Wolny-Hamkało ve svých sbírkách modeluje spíš těkavé městské krajiny. U obou se ale v pozadí ozývá „znepokojivé slovanství“ polského romantismu, jak o něm psala loni zesnulá Maria Janion.
Agnieszka Wolny -Hamkało
rozvážně uspořádaný stát
Nevlídný listopad má jen jedno oko, co se týče druhého,
povíš mi to, až převalíš na druhou stranu úst
svůj máselný jazyk
a srst na víčkách se ti naježí jako písečná kápě.
Břichomluvkyně Vratislav nás vyplivla na točně, ohlušené
šumy a šepoty. Už otevírá hranatou závorku
plnou smolnatého obsahu [ořechový granulát je všude,
jeho „stopové množství“ nás dusí …
