Nepotřebné zbytky měst

 

Agnieszka Wolny­-Hamkało a Katarzyna Szweda patří v Polsku k nejvýraznějším básnířkám mladší generace. Szweda se v debutu s titulem Bosorka noří do lesů, řek a paměti rodných Nízkých Beskyd, Wolny­-Hamkało ve svých sbírkách modeluje spíš těkavé městské krajiny. U obou se ale v pozadí ozývá „znepokojivé slovanství“ polského romantismu, jak o něm psala loni zesnulá Maria Janion.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Agnieszka Wolny -Hamkało

 

rozvážně uspořádaný stát

Nevlídný listopad má jen jedno oko, co se týče druhého,

povíš mi to, až převalíš na druhou stranu úst

svůj máselný jazyk

a srst na víčkách se ti naježí jako písečná kápě.

 

Břichomluvkyně Vratislav nás vyplivla na točně, ohlušené

šumy a šepoty. Už otevírá hranatou závorku

plnou smolnatého obsahu [ořechový granulát je všude,

jeho „stopové množství“ nás dusí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě