Plachetnica pekla

Zlatke Matlákovej

V poezii slovenského scenáristy, režiséra a básníka Eduarda Grečnera, který letos v září slaví devadesáté narozeniny, se střetává láska se zánikem. Pomíjivost, která je vlastní všemu kolem nás, zde však není viděna nijak fatálně – ačkoliv „hra jasně páchne prohrou“, smrt je jen návrat k přirozenosti.

Motto

Písanie básne

je nebezpečne blízke zošaleniu.

Mizneš pri ňom z tohto sveta

a okamih žiješ kdesi inde,

v teréne, ktorý nepoznáš. A tam

si píšeš

denník citov.

 

Rozlúčka

Už si len popol

milovaná

Agátová vôňa tvojho tela

usedavý pohľad očí

úsmev v zrkadle

žltá ruža

i kulisy našich utajených lások

trpké bábkové divadlo ich ukončenia

zmizlo všetko do nekonečna

v kučerách dymu toho večera

a navždy, milovaná.

Nič sa už nedá naprávať

iba popol

ostal pre psa

 

Október

V časoch

keď súsošia sklamaní

chystajú svoju

neodvratnú vernisáž

mi skučí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě