Ani padouch, ani hrdina

S Marcem Favarem o antihrdinství v komiksu

Jak se v posledních letech změnil tradiční komiksový narativ o boji dobra se zlem a čím je to způsobeno? Proč se v představě superhrdinky vždy odehrává konflikt mezi stereotypizací a inovací narativu a proč je kvůli tomu vždy tak trochu antihrdinkou? I o tom jsme mluvili s doktorandem bamberské univerzity, který zkoumá podoby komiksového antihrdinství.

Co dělá komiksového antihrdinu v marvelovském nebo DC univerzu antihrdinou?

Začnu tím, co antihrdina není – není opakem hrdiny a není to ani jednoduše zloduch. Antihrdina je naopak určitým typem hrdiny – ­ocitl se ale ve společenských podmínkách, které mu brání projevit své hrdinství, nebo být z nějakých důvodů hrdinou odmítá. Zvlášť zajímavý je typ rebelů, či téměř až revolucio­nářů. Typickým případem je V z grafického románu V jako Vendeta (1988, česky 2005) scenáristy Alana Moorea a kreslíře Davida Lloyda z osmdesátých let. Dystopická realita fašistické společnosti, konkrétně Londýn ovládaný ultrapravicovou politickou stranou Nordický oheň, ho nutí, aby se choval jako padouch, ale čtenář ho tak ani na okamžik nevnímá. Naopak, je jakoby jasným hrdinou příběhu, který navíc inspiruje vznik občanského hnutí. Přitom ale jeho činy, a to platí víc pro předlohu než pro filmovou adaptaci z roku 2005, jsou vyloženě jednáním teroristy – zabíjí, mučí, používá …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky