Fenomén freeganství je sice ve světě, v němž vládne především spotřeba, stále okrajovou záležitostí, ale i vlivem nejrůznějších environmentálních krizí získává stále více přívrženců. Nejen o tom, jak vypadá vybírání kontejnerů s jídlem v Česku a západní Evropě, se dočtete v následujícím textu.
Dokážete si představit, že byste se osvobodili od závislosti na tržní ekonomice, které jde jen o zisk, a přistoupili na život s naprosto minimální spotřebou zdrojů? O něco podobného se snaží freeganisté. „Freegani vystupují proti státnímu uspořádání a proti kapitalistické společnosti a snaží se fungovat mimo systém,“ popisuje sociální pedagožka Daniela Radová, podle níž se většina z nich inspiruje především v anarchistických a antiautoritářských myšlenkových proudech. Na serveru freegan.info se definují jako „lidé, kteří žijí alternativním způsobem života, založeným na minimální spoluúčasti na systému konvenční ekonomie a na minimální spotřebě zdrojů“. Využívají jídlo a předměty, které byly vyhozeny, a vymezují se proti plýtvání a nerovnoměrné distribuci bohatství ve světě. Jejich motivace přitom nespočívá v touze ušetřit ani nejsou ke své volbě přinuceni vnějšími okolnostmi. „Ideově freegany formuje ekologické smýšlení s důrazem na minimální spotřebu zdrojů, touha po soběstačnosti a samozřejmě ochrana přírody. Freeganismus primárně souvisí s potravou nebo s obživou, proto jsou freegani spojováni s dumpster divingem, tedy vybíráním kontejnerů,“ doplňuje Radová.
Zásada 3R
Freegani se řídí takzvanou zásadou 3R – reduce, reuse, recycle (omezuj, opětovně užívej, recykluj). „V praxi to znamená minimalistický způsob života, znovupoužívání věcí, neplýtvání nejen potravinami, ale ani energiemi a recyklování. Když už si něco koupím, tak to aspoň vytřídím nebo přeměním v biomasu a zkompostuji,“ vysvětluje Radová. Kromě dumpster divingu sem patří i minimalizace odpadu, dnes velmi populární bezobalová domácnost, výměnný obchod nebo členství ve skupinách jako Local exchange, účast na bezpeněžním systému, v němž se vyměňují služby za služby nebo služby za věci. K freeganství patří i houbaření a zahradničení formou guerillové výsadby v městské zeleni. Při cestování se využívá couchsurfing, tedy pohostinnost místních, nebo stopování. „Freegani často méně pracují v konvenčním zaměstnání. Stavějí se tak proti vykonávání práce jenom za účelem hromadění hmotných věcí. V mnoha případech je jejich potřeba zaměstnání snížena jen na obstarání základních potřeb, jako je jídlo, oděv a bydlení. A někdy nedělají ani to a většinu získávají z odpadu. Díky tomu, že stráví méně času v zaměstnání, mají více volného času. Ten dle svého přesvědčení chtějí strávit smysluplným způsobem, například prací pro ostatní nebo v dobrovolnických organizacích,“ konstatuje Radová.
V České republice s freeganstvím začali squatteři, kteří se tomuto způsobu života učili od zahraničních protějšků či travellerů už v devadesátých letech. Obyvatelé squatu Milada přišli s dobrovolnickou iniciativou Food Not Bombs. Vařili polévky ze zbytků jídla z restaurací a rozdávali je lidem na ulici.
V současné době u nás neexistuje žádná smlouva mezi státem a obchody týkající se nakládání s jídlem, které vyřazují. Potraviny tak většinou končí na skládkách. Všechno tedy záleží na iniciativě samotných obchodů a jejich komunikaci s potravinovými bankami. Tesco v posledních letech redukuje vyhazování zlevňováním potravin před koncem doby spotřeby. Někdy věnuje potravinovým bankám zbylou zeleninu a ovoce. Neprodané potraviny z Lidlu se podle tiskové mluvčí tohoto řetězce využívají k energetickému zpracování v bioplynových stanicích, k výrobě krmiv či k další spotřebě v rámci potravinových bank. I řetězec Albert během minulého roku poskytl potravinovým bankám o sedmdesát procent více potravin než rok předešlý. Tato fakta by se mohla jevit jako pozitivní, ale podle freeganistů nesvědčí o ochotě k systémové změně. Z hovorů s mnoha dumpster divery vyplývá, že oproti severským zemím, kde je vybírání kontejnerů u supermarketů běžnou a tolerovanou aktivitou, supermarkety v České republice vyhozené potraviny pořád často zamykají nebo polévají chemikáliemi. Kontejnery jsou navíc hlídány kamerou nebo ostrahou.
Podle Jakuba Henniho z aplikace Nesnězeno, díky níž si lidé mohou za zvýhodněnou cenu zakoupit zbytky jídla, má přílišné vyhazování potravin několik důvodů. „Je to zejména kvůli krátké trvanlivosti. Zpravidla u pečiva, které se musí okamžitě spotřebovat, musejí mít supermarkety každý den napečeno. Za plýtvání může i nadprodukce potravin. Lidé jsou zvyklí, že mají vše dostupné dvacet čtyři hodin denně,“ říká Henni a dodává, že nejvíce jídla vyhazují restaurace a supermarkety. Podle předsedkyně pražské potravinové banky Věry Doušové hlavní podíl objemu znehodnoceného jídla nicméně vyprodukují domácnosti: „Češi neumějí nakupovat střídmě, odolat akcím a odhadovat množství surovin pro vaření.“
Výměna, sdílení a veřejné lednice
Vedle opětovného využití produktů je s freeganismem úzce svázána i „precyklace“ – předcházení vzniku odpadu. Samozřejmostí bývá volné sdílení a výměna přebytků i informací. V Praze například už pár let existuje facebooková skupina Dumpster, Freegan Praha, díky níž se lidé z Prahy a okolí informují o tom, kde jsou vhodné kontejnery. Členové skupiny na stránce také inzerují věci, jež nabízejí případným zájemcům úplně zadarmo. Freeganka Martina Gajdošová se mi svěřila, že tam například sehnala dvě krásné židle výměnou za jablko.
Dřívější odpad navíc získává v nových rukou často nové a nečekané významy. Českých umělců využívajících odpad je celá řada. Mezi starší a známější patří sochař Karel Nepraš, Věra Janoušková, jež o sobě hovořila jako o „smetištní sochařce“, nebo František Skála jr., který svou tvorbu založil na kombinaci pozoruhodných objektů přírodního i lidského původu. Oživovat pozapomenuté předměty se pokouší i umělec DeafMessanger, který se k freeganství přímo hlásí a jenž pro výrobu recyklovaných diářů či zápisníků dotvářených sprejem používá to, co najde na ulici, dostane či objeví na bleších trzích. „Přijde mi zbytečné používat jen nové věci. Jsem rád, že můžu využít nějaké odhozené a dát jim novou tvář,“ říká k tomu.
Z rozhovoru se stopařem a vybíračem kontejnerů Saamim-Peterem Schwottem, který má bohaté zkušenosti s freeganstvím ze Skandinávie a Španělska, vyplývá, že v bohatších zemích je dumpster diving jednodušší: „V bohatších zemích si lidé produktů méně váží. Myslí si, že když jsou na ovoci nějaké skvrny nebo když trochu hůř vypadá, už ho musí vyhodit,“ říká Schwott. Velmi snadný, a dokonce legální je dumpster diving například v Norsku. „Pokud jsou popelnice otevřené, je legální vzít si cokoli. Člověk to může dělat i před policií. Když jsou kontejnery zamčené nebo jsou v nějakých vratech, tak se tam nesmí. Ale v Norsku se dá za hodinu najít tolik jídla, že nevíte, jak to pobrat. Výhodou Skandinávie je také venkovní teplota. Kontejnery jsou něco jako veřejné lednice,“ popisuje Schwott.
Asi nemá cenu zamlčovat, že kromě šetření peněz a přírodních zdrojů znamená vybírání kontejnerů pro většinu freeganů také zábavu. „Člověk má někdy podobný pocit, jako když si rozbaluje dárky,“ směje se Schwott a vzápětí dodává, že dokud bude vládnout kapitalismus, bude existovat i nadvýroba. Přestože nadvýrobu freegani nemohou příliš ovlivnit, nepostrádá jejich činnost smysl. Pokud by se díky decentralizaci logistické sítě a rozvozu jídla podařilo eliminovat dálkový převoz a rozvíjet místní využití potravin, mohlo by to vést ke snížení jejich ceny.
Autorka je divadelní kritička.