Životy ztracené v prázdnotě

Nad prozaickým debutem Ondřeje Jermana

Novela Pásmo Alfa s podtitulem Mozaika z tekutých časů se noří do zdánlivě banálních a nezajímavých životů dnešních antihrdinů. Jde o postavy, které literatura většinou ignoruje: v prosklených kancelářích a openspacech vykonávají „práci na hovno“ a hroutí se pod tíhou marného hledání smyslu existence.

Začněme banálním faktem: česká literatura posledních let se často zaměřuje na osudy, které jsou něčím výjimečné. Ať už autorky a autoři zpracovávají traumata sběračky bylin a hub, popisují bizarní provizorium postavy žijící ve skříni nebo autobiograficky rozprávějí o vztazích či politické vyhrocenosti dneš­ka, jejich texty si libují v exotice, překypují duchaplností a utápějí se ve více či méně uvěřitelné bolesti. Ne že by debutová novela Pásmo Alfa Ondřeje Jermana nebyla duchaplná. A existenciální trýzeň a ztracenost ve světě dokonce tvoří její ústřední téma. Osvěžující a nevšední je ale fakt, že si v ní otázky po smyslu bytí pokládají výsostně aktuální postavy, jimž se literatura spíše vyhýbá, protože jsou považovány za příliš všední a nezajímavé. Osudy různých happiness či account manažerů, marketérů, kreativců a reklamkářů jsou zde předestřeny jako každodenní boje s marností a prázdnotou korporátního kapitalismu.

 

Doživotní provizorium

Pásmo Alfa tvoří krátké …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě