Bratr bratrovi sestrou

Do noci se ozvou nejprve výkřiky a poté výstřely, které na krátký okamžik nepatrně nasvítí okolní scenerii – známou, ikonickou, westernovou krajinu, v níž se v dějinách Hollywoodu odehrálo bezpočet takových přestřelek. Jako by francouzský filmař Jacques Audiard, z úvodu jehož snímku The Sisters Brothers tato scéna pochází, dával najevo, že si hodlá na onen známý svět nejameričtějšího ze všech hollywoodských žánrů posvítit po svém. Ostatně jako většina evropských autorských filmařů, kteří kdy v dějinách vyrazili za oceán natočit svůj první americký film.

Audiard nicméně nevychází z vlastní látky, ale z oceňované stejnojmenné knihy Kanaďana Patricka deWitta. A jeho americkou misí není nějaký ostrý revizionistický rozklad žánru, byť svou melancholickou náladou i tempem připomene westerny typu Altmanova baladického snímku McCabe a paní Millerová (McCabe & Mrs. Miller, 1971) a mnoha jeho pokračovatelů. Vypráví nakonec o přátelství mezi muži, zlaté horečce a střetu hodnotově zakonzervovaného světa s pionýrskými ideály, tedy o klasických westernových tématech. Jenom ta cesta oblíbenými tropy vede klikatěji.

Padouši, kteří budí soucit

První „výhybka“ se skrývá už v názvu. Protagonisté, bratři Eli a Charlie Sistersové, jsou zdánlivě typičtí pistolníci Divokého západu, nejdřív střílejí, potom se ptají, jak dokazuje úsečná a vtipná poznámka po jednom ze smrtících výstřelů ze zmiňovaného úvodu snímku: „Kurva, to není on.“ Přitom už jejich příjmení naznačuje jak ironický odstup tvůrců, tak prazvláštní povahu jejich osamělého soužití. Prudký a jednodušší Charlie se sklony k alkoholismu v podání Joaquina Phoenixe je protipólem zádumčivého staršího sourozence Eliho, kterému John C. Reilly, jenž snímek také koprodukoval, vtiskl křehčí a zranitelnější povahu. Skoro by divák zapomněl, že je také nájemným zabijákem. A že jsou oba na misi s jasným rozkazem od šéfa, jehož v krátkém cameu ztvárnil jako jednu ze svých posledních rolí Rutger Hauer: zabít mladého zubaře a chemika Kermita Warma, který jejich bosse údajně okradl. V tom jim pomáhá distingovaný právník a detektiv John Harris, ztělesněný Jakem Gyllenhaalem, který s Warmem cestuje.

Na takto načrtnutém, důvěrně známém půdorysu se ovšem v roce 1851 na cestě z Oregonu do Kalifornie neodehrává žádný tradiční napínavý hon za odměnou ani očekávatelná hra na kočku a myš. Audiard se spoluscenáristou Thomasem Bidegainem sleduje dvě dvojice hrdinů a jejich prohlubující se vztah, v pozvolném, byť v závěru kulminujícím tempu s překvapivým zvratem. V jádru jde ale o studii různých typů maskulinity. Bratři Sistersové jsou sice padouši, ale budí takřka soucit. Putují do neznáma, k oceánu, který nikdy neviděli, ale není v tom nic objevitelského ani radostného. Sledujeme dva muže, kteří si s sebou vedle koltů vezou pochroumané rodinné zázemí a tápou při hledání svého místa ve světě. Platí to především pro staršího Eliho, který nicméně má pochopení pro excesy vlastního bratra, jenž se po ránu následkem kocoviny sotva drží v sedle.

Křehcí muži drsného světa

Naproti tomu kultivovaní Warm a Harris nacházejí jeden v druhém zalíbení. Warmův idealismus o demokratické budoucnosti země je stejnou měrou naivní jako nakažlivý. Audiard natočil jeden z vůbec nejcitlivějších westernů, minimálně do té chvíle, než ­vznikl snímek První kráva (First Cow, 2019) Kelly Reichardtové. I ona našla uprostřed Oregonu předminulého století nezvykle vystavěný příběh mužského přátelství, jemný i humorný obraz pozornosti a vzájemnosti uprostřed divočiny, kde byl hlavní obchodní komoditou bobr, a až když si místní boháč nechal přivézt první krávu, dostal se mezi lovce závan civilizace a moderní doby. Paralel mezi oběma filmy je více. Také Audiard mísí melancholii a baladičnost s humorem a také do jeho westernového světa pronikají první civilizační záblesky v podobě kartáčku na zuby a splachovacího záchodu. A oba filmy shodně, byť rozdílným tónem a s rozdílnými důrazy, vyprávějí o tom, jak se lidé přemýšlející mimo zavedené škatulky střetávají se světem, kde je vše jasně nalinkováno, a jaké to může mít tragické důsledky.

Audiard se ovšem oproti Reichardtové věnuje hlavně líčení starého, novinkám vzdorujícího světa. Režisér se po většinu své kariéry soustředí na vykreslení křehkých mužských hrdinů uprostřed drsného světa. Jeho kriminální drama z vězeňského prostředí Prorok (Un Prophete, 2009) se též zaobíralo složitými mezilidskými vztahy ve světě bez žen a v centru pozornosti tu byl mladý trestanec, který se křehkou povahou lišil od zbytku. A hrdina z režisérova letošního snímku Paříž, 13. obvod (Les Olympiades) je též bytostí plnou rozporů, bolesti a traumat, byť se objevují pozvolna – zprvu vidíme jen lehkovážného chlápka, co si sobecky užívá života. Ale zatímco Audiardova novinka vypráví o nezávazných vztazích dnešních mladých Pařížanů a Pařížanek, v The Sisters Brothers se režisér a scenárista zaměřil na ryze mužský svět pistolníků. Ti sice vládnou rychlým prstem na spoušti, ale jejich pouť za kořistí je spíše existenciální cestou dvou ztracených jedinců, kteří se nemají k čemu upnout. A byť po většinu filmu řeší vlastní přežití, všechny ty střety s nebezpečným pavoukem či protivníky v saloonu, případně starost a péče o raněného koně, jako by se děly jen proto, že jejich život postrádá smysl.

Smutný Divoký západ

Kameraman Benoît Debie na začátku mnoha scén ukáže typické westernové výjevy fotogenické krajiny, ale záhy se dostává svým hrdinům až na tělo a v intenzivních, tělesných, chaotických a špinavých akčních scénách jakýkoli horizont mizí. Audiard je nejsilnější, když vypráví o velkých tématech mimoděk. Právě proto patří snímek Dheepan (2015), za který obdržel svou dosud jedinou Zlatou palmu na festivalu v Cannes, k jeho slabším dílům. Neboť se až příliš opírá o řadu naléhavých a současných, ale jen letmo načrtnutých geopolitických témat.

Western The Sisters Brothers nechává velké dějiny stranou. Probíhající zlatá horečka se sice promítne do vyvrcholení celého snímku, ale jinak je jen pozadím v jádru jednoduchého putování, které nenápadně meandruje kolem čtveřice protagonistů, nesměřuje k velkým pointám a ukazuje svět Divokého západu jako smutné místo, kde ani snílci a vizionáři, ani drsní střelci nedokážou žít. Jedni proto, že je okolí nenechá, druzí proto, že neumějí žít sami se sebou.

Autor je filmový publicista.