Očima malého českého člověka

Dějiny 20. století v nové expozici Národního muzea

Nová stálá expozice Národního muzea Dějiny 20. století vstupuje do diskusí o české kultuře paměti radikálně, ale chybí jí jasná orientace. Médium výstavy komunikuje svébytným způsobem, který nelze redukovat na text. Když se však rezignuje na hodnotový rámec, výpověď může být vágní.

Po velké rekonstrukci vypadá historická bu­­do­­va Národního muzea jako nová a postupně se otevírají i nové expozice. Nevíme ještě, čím dalším se zaplní přilehlá budova bývalého Federálního shromáždění, ale expozice zaměřená na minulé století působí ve čtvrtém patře trochu odstrčeně. Vybrané místo jí vtisklo základní východisko a nepřekonatelné omezení: výstavní plocha je prostě malá. Hlavní dojem je tudíž stísněnost a přeplněnost. O kvalitě výstavy rozhodují nejen objekty, ale také jejich výběr a seřazení, prostorová a světelná inscenace, slovní doprovod v textu či zvuku, vstřícnost a přístupnost různým typům návštěvníků, v případě Národního muzea rovněž školním skupinám. To vše dohromady vytváří její výpověď. A ústřední státní muzeum nese zodpovědnost za to, že se tato výpověď bude podílet na tom, jaká bude v příštích letech představa o našich moderních dějinách. Každopádně nemůže nebýt autoritativní.

Název expozice by mohl sugerovat, že půjde o globální dějiny …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě